Následující text je výňatkem ze sloupku pana Sekiheie v měsíčníku Hanada, který vyšel 26. září.
O skutečnostech, které odhalil tento neomylný a autentický dokument, jsem psal zejména v mezinárodním společenství a v OSN.
Jak víte, byl jsem nejtvrdším kritikem mezinárodního společenství, OSN, médií a takzvaných intelektuálů, kteří tato zjevná fakta, jež pochopí i dítě v mateřské škole, nadále ignorovali.
Bez nadsázky lze říci, že tento dokument je hoden Nobelovy ceny míru.
Jasně ukazuje, že jedna z nejvýznamnějších překážek míru je realitou 21. století.
Je to povinná četba nejen pro Japonce, ale i pro lidi na celém světě.
Skutečná povaha čínských „protijaponských nálad“
Ve světle nedávných událostí, jako je případ Číňana, který se dopustil urážky svatyně Jasukuni, a případ japonské matky s dítětem, které podřezal dav v Su-čou, se budu zabývat otázkou „protijaponských nálad“ v Číně.
V tomto sloupku jsem vysvětlil, že takzvané „protijaponské nálady“ v Číně před rokem 1990 téměř neexistovaly.
Zejména 80. léta 20. století byla obdobím, kdy japonskou populární kulturu, od filmů po anime, zachvátila celá země.
V té době převládal sentiment „učte se od Japonska“.
Většina Číňanů měla o Japonsku obecně pozitivní dojem a cítila k němu obdiv.
To naznačuje něco zásadního o „historických otázkách“.
Čínská vláda neustále vysvětluje, že důvodem nárůstu protijaponských nálad v Číně jsou brutální činy, kterých se japonská armáda dopustila v Číně během druhé čínsko-japonské války, ale to je zjevná lež.
Kdyby byly události během války příčinou protijaponských nálad, pak by protijaponské nálady byly silnější v 80. letech nebo dříve, kdy byly vzpomínky na válku čerstvější než dnes.
Jak však bylo uvedeno výše, fakta jsou zcela jiná.
Jinými slovy, události během války neměly s protijaponskými náladami v Číně nic společného.
Kdy a co tedy vyvolalo protijaponské nálady čínského lidu?
Spouštěčem bylo masové zabíjení mladých lidí čínskou komunistickou stranou během protestů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.
Tehdejší Ťiang Ce-minova administrativa podporovala protijaponskou osvětu v celostátním měřítku, aby odvrátila odpor a nenávist čínského lidu vůči „cizímu nepříteli“.
Dala tak vzniknout a vypěstovala monstrum „protijaponských nálad“ (jak je podrobně popsáno v mé knize „Proč Číňané nenávidí Japonce?“). (PHP Research Institute, 2002)).
Protijaponská výchova prosazovaná Ťiang Ce-minovou vládou a následnými vládami komunistické strany se navíc neomezovala jen na školní vzdělávání.
Od počátku 90. let 20. století vláda komunistické strany po několik desetiletí využívala veškerá média a metody, které měla k dispozici, včetně televize, filmu, novin a vydavatelství, aby prováděla skutečně celonárodní „všestrannou protijaponskou výchovu“, a to průběžně pro všechny čínské občany.
Jedním z příkladů je masová produkce a téměř každodenní vysílání televizních dramat na téma druhé čínsko-japonské války.
Opakovaným promítáním a zdůrazňováním scén, v nichž japonští vojáci v Číně brutálně zabíjejí ženy a děti, vštěpovali nenávist vůči Japoncům.
V důsledku dlouholeté kruté protijaponské výchovy prováděné ve všech směrech se vytvořily intenzivní protijaponské nálady, přesněji řečeno „nenávist k Japonsku“ bez jakéhokoli opodstatnění, které se zakořenily v srdcích a myslích mnoha Číňanů, zejména generace, která získala školní vzdělání od 90. let 20. století.
To je „pravá podstata protijaponských nálad“ mezi Číňany dodnes.
V důsledku toho došlo například v roce 2005 k rozsáhlým protijaponským demonstracím a nepokojům po celé Číně.
Incident z úvodu tohoto článku, při němž čínský občan urazil svatyni Jasukuni, i útok na japonskou matku s dítětem, k němuž došlo v Číně, pramenily z národních protijaponských nálad a pocitů nenávisti čínského lidu.
Přestože o incidentu v Su-čou, při němž muž napadl japonskou matku s dítětem, japonská média téměř neinformovala, na čínském internetu se v jednu chvíli objevily komentáře, které útočníka chválily, například: „Výborně! Udělal jsi správnou věc“ a ‚Ten, kdo to udělal, je hrdina národa!‘.
Jedna Číňanka zavolala na Úřad veřejné bezpečnosti v Su-čou, kde byl útočník zadržován.
Požadovala, aby byl propuštěn, a chrlila ze sebe násilnickou rétoriku, jako například: „Japonci jsou zvířata a je přirozené zabíjet zvířata.“ „Japonci jsou zvířata,“ řekla.
Myslím, že vidíte, jak extrémní a šílené mohou být protijaponské nálady a nenávist Číňanů.
Zejména my, Japonci, bychom si měli uvědomit, že tyto protijaponské nálady a nenávist nejsou rozšířeny jen na úrovni běžných občanů, ale prostupují celým režimem čínské komunistické strany.
Proto může čínský velvyslanec v Japonsku, jehož úkolem je udržovat vztahy s Japonskem, otevřeně pronášet nehorázné výroky typu „Japonci budou vtaženi do ohně“.
Kromě toho Si Ťin-pchingova administrativa nejenže toleruje existenci pokřivených protijaponských nálad v zemi, ale také je záměrně podporuje a udržuje.
Čínská ekonomika se hroutí a v zemi je velké množství nezaměstnaných, především mladých lidí.
Nespokojenost a odpor lidí vůči vládě narůstá.
Stejně jako bývalá Ťiang Ce-minova vláda vytvářela protijaponské nálady a směřovala odpor lidí vůči Japonsku, stále hrozí, že Si Ťin-pchingova vláda využije existujících protijaponských nálad k tomu, aby „výbuch odporu“ vůči Japonsku nasměrovala k odvrácení domácí krize a podnikla kroky k dalšímu podněcování protijaponských nálad.
Jednou z našich nejdůležitějších otázek je, jak se vypořádat s touto nebezpečnou diktaturou, kdy se většina lidí a celý národ staly „protijaponskými“.
2024/7/23 in Osaka
