This paper deserves a Nobel Peace Prize.

The following is an excerpt from Mr. Sekihei's column in the monthly magazine Hanada, published on the 26th.
I have been writing about the facts revealed by this unmistakable and authentic paper, especially in the international community and the United Nations.
As you know, I have been the most severe critic of the international community, the United Nations, the media, and so-called intellectuals, who have continued to ignore these obvious facts that even a kindergarten child can understand.
It is no exaggeration to say that this paper is worthy of the Nobel Peace Prize.
It clearly shows that one of the most significant obstacles to peace is a reality of the 21st century.
It is a must-read not only for the Japanese people but also for people worldwide.

The Real Nature of Chinese "Anti-Japanese Sentiment"
In light of recent incidents such as the case of the Chinese man who committed an insulting act against Yasukuni Shrine and the case of the Japanese mother and child who were slashed by a mob in Suzhou, I will consider the issue of "anti-Japanese sentiment" in China.
In this column, I have explained that so-called "anti-Japanese sentiment" was almost non-existent in China before the 1990s.
In particular, the 1980s was a period when Japanese popular culture, from films to anime, swept the nation. 
The prevailing sentiment of the time was "Learn from Japan." 
Most Chinese had a generally positive impression of Japan and a sense of admiration for it.
It suggests something vital about the "historical issues."　
The Chinese government consistently explains that the reason for the rise in anti-Japanese sentiment in China is due to the brutal acts committed by the Japanese military in China during the Second Sino-Japanese War,  but this is a blatant lie. 
If events during the war were the cause of anti-Japanese sentiment, then there would have been stronger anti-Japanese sentiment in the 1980s or earlier, when memories of the war were fresher than they are today.
However, as mentioned above, the facts are entirely different.
In other words, the events during the war had nothing to do with anti-Japanese sentiment in China.
So, when and what triggered the anti-Japanese sentiment of the Chinese people?
The trigger was the massive killing of young people by the Chinese Communist Party during the Tiananmen Square protests of 1989. 
The then-Jiang Zemin administration promoted anti-Japanese education on a nationwide scale to divert the resentment and hatred of the Chinese people toward the "foreign enemy."
It gave rise to and nurtured the monster of "anti-Japanese sentiment" (as detailed in my book, "Why Do Chinese People Hate Japanese People?" (PHP Research Institute, 2002)).
Furthermore, the anti-Japanese education promoted by the Jiang Zemin administration and subsequent Communist Party administrations was not limited to school education.
For several decades from the early 1990s, the Communist Party government used all media and methods at its disposal, including television, film, newspapers, and publishing, to carry out a genuinely nationwide "all-round anti-Japanese education" on an ongoing basis for all Chinese citizens.
One example is the mass production and almost daily broadcast of television dramas based on the Second Sino-Japanese War.
By repeatedly showing and emphasizing scenes of Japanese soldiers savagely killing women and children in China, they instilled hatred toward the Japanese people.　
As a result of years of vicious anti-Japanese education being carried out in all directions, intense anti-Japanese sentiment, or more accurately, "hatred of Japan" with no basis whatsoever, was created and took root in the hearts and minds of many Chinese people, especially the generation that received their schooling from the 1990s onwards.
It is the "true nature of anti-Japanese sentiment" among the Chinese people to this day.　
As a result, for example, in 2005, there were large-scale anti-Japanese demonstrations and riots throughout China. 
The incident at the beginning of this article, in which a Chinese national insulted Yasukuni Shrine, as well as the attack on a Japanese mother and child that occurred in China, both stemmed from the Chinese people's national anti-Japanese sentiment and feelings of hatred.　
Although the Suzhou incident, in which a man attacked a Japanese mother and child, was barely reported in the Japanese media, at one point, the Chinese internet was full of comments praising the assailant, saying things like "Well done! You did the right thing" and "The person who did it is a hero of the nation!"
One Chinese woman called the Suzhou Public Security Bureau, where the assailant was being held. 
She demanded that he be released, spouting out her violent rhetoric, such as "Japanese are animals, and it's only natural to kill animals."
I think you can see just how extreme and crazy the anti-Japanese sentiment and hatred of the Chinese people can be.　
What we, as Japanese, in particular, need to be aware of is that this anti-Japanese sentiment and hatred is not just prevalent at the level of ordinary citizens but permeates the entire Chinese Communist Party regime.
That is why the Chinese ambassador to Japan, whose job it is to maintain relations with Japan, can openly spout outrageous remarks such as "the Japanese people will be dragged into the fire."　
Furthermore, the Xi Jinping administration not only tolerates the existence of distorted anti-Japanese sentiment within the country but also deliberately encourages and preserves it.
China's economy is in collapse, and there are a large number of unemployed people, mainly young people. 
People's dissatisfaction and resentment towards the government are increasing.　
Just as the former Jiang Zemin administration created anti-Japanese sentiment and directed the people's resentment towards Japan, there is always the danger that the Xi Jinping administration will use existing anti-Japanese sentiment to direct the "explosion of resentment" towards Japan to avert a domestic crisis and take steps to further incite anti-Japanese sentiment.　
One of our most important issues is how to deal with this dangerous dictatorship, where the majority of the people and the entire nation have become "anti-Japanese."

 

2024/7/26 in Osaka

تستحق هذه الورقة جائزة نوبل للسلام.

وفيما يلي مقتطفات من عمود السيد سيكيهي في مجلة ”هانادا“ الشهرية التي تصدر في السادس والعشرين من الشهر الجاري.
لقد كنت أكتب عن الحقائق التي كشفت عنها هذه الصحيفة التي لا تخطئها العين، ولا سيما في المجتمع الدولي والأمم المتحدة.
وكما تعلمون، فقد كنت من أشد المنتقدين للمجتمع الدولي والأمم المتحدة ووسائل الإعلام ومن يسمون بالمثقفين الذين ظلوا يتجاهلون هذه الحقائق الواضحة التي يمكن حتى لطفل في روضة الأطفال أن يفهمها.
ليس من المبالغة القول بأن هذه الورقة تستحق جائزة نوبل للسلام.
فهي تظهر بوضوح أن إحدى أهم العقبات التي تعترض طريق السلام هي حقيقة القرن الحادي والعشرين.
إنه كتاب لا بد من قراءته ليس فقط للشعب الياباني ولكن أيضًا للشعوب في جميع أنحاء العالم.

الطبيعة الحقيقية ”للمشاعر المعادية لليابان“ الصينية
في ضوء الحوادث الأخيرة مثل قضية الرجل الصيني الذي ارتكب عملاً مهيناً ضد ضريح ياسوكوني وقضية الأم والطفل اليابانيين اللذين تم ذبحهما من قبل الغوغاء في سوتشو، سأتناول قضية ”المشاعر المعادية لليابان“ في الصين.
لقد أوضحت في هذا العمود أن ما يسمى ب ”المشاعر المعادية لليابان“ كانت شبه معدومة في الصين قبل التسعينيات.
وعلى وجه الخصوص، كانت فترة الثمانينيات هي الفترة التي اجتاحت فيها الثقافة الشعبية اليابانية، من الأفلام إلى الأنيمي، البلاد.
وكان الشعور السائد في ذلك الوقت هو ”تعلموا من اليابان“.
كان لدى معظم الصينيين انطباع إيجابي بشكل عام عن اليابان وشعور بالإعجاب بها.
وهذا يشير إلى شيء حيوي حول ”القضايا التاريخية“.　
تشرح الحكومة الصينية باستمرار أن سبب ارتفاع المشاعر المعادية لليابان في الصين يرجع إلى الأعمال الوحشية التي ارتكبها الجيش الياباني في الصين خلال الحرب الصينية اليابانية الثانية، ولكن هذا كذب صارخ.
فلو كانت الأحداث التي وقعت خلال الحرب هي سبب المشاعر المعادية لليابان، لكانت المشاعر المعادية لليابان أقوى في الثمانينيات أو قبل ذلك، عندما كانت ذكريات الحرب أكثر حداثة مما هي عليه اليوم.
ومع ذلك، وكما ذكرنا أعلاه، فإن الحقائق مختلفة تمامًا.
وبعبارة أخرى، لم يكن للأحداث التي وقعت خلال الحرب أي علاقة بالمشاعر المعادية لليابان في الصين.
إذن، متى وما الذي أثار المشاعر المعادية لليابان لدى الشعب الصيني؟
كان الدافع هو القتل الجماعي للشباب من قبل الحزب الشيوعي الصيني خلال احتجاجات ميدان تيانانمن في عام 1989.
وقد روجت إدارة جيانغ زيمين آنذاك للتربية المعادية لليابان على نطاق وطني لتحويل استياء وكراهية الشعب الصيني تجاه ”العدو الأجنبي“.
وقد أدى ذلك إلى ظهور وحش ”المشاعر المعادية لليابانيين“ (كما هو مفصل في كتابي ”لماذا يكره الشعب الصيني الشعب الياباني؟ (معهد PHP للأبحاث، 2002).
علاوة على ذلك، لم يقتصر التعليم المعادي لليابان الذي روجت له إدارة جيانغ زيمين وإدارات الحزب الشيوعي اللاحقة على التعليم المدرسي.
فعلى مدى عدة عقود من أوائل التسعينيات، استخدمت حكومة الحزب الشيوعي جميع وسائل الإعلام والأساليب المتاحة لها، بما في ذلك التلفزيون والسينما والصحف والنشر، لتنفيذ ”تعليم شامل معادٍ لليابان“ على مستوى البلاد بشكل حقيقي ومستمر لجميع المواطنين الصينيين.
أحد الأمثلة على ذلك هو الإنتاج الضخم والبث شبه اليومي للمسلسلات التلفزيونية التي تستند إلى الحرب الصينية اليابانية الثانية.
فمن خلال عرض مشاهد الجنود اليابانيين الذين يقتلون النساء والأطفال بوحشية في الصين والتأكيد عليها بشكل متكرر، غرسوا الكراهية تجاه الشعب الياباني.　
ونتيجة لسنوات من التعليم الشرس المعادي لليابان الذي تم تنفيذه في جميع الاتجاهات، نشأت مشاعر معادية لليابان بشكل مكثف، أو بشكل أدق ”كراهية اليابان“ التي لا أساس لها على الإطلاق، وترسخت في قلوب وعقول الكثير من الصينيين، وخاصة الجيل الذي تلقى تعليمه منذ التسعينيات فصاعدًا.
إنها ”الطبيعة الحقيقية للمشاعر المعادية لليابان“ بين الشعب الصيني حتى يومنا هذا.　
ونتيجة لذلك، على سبيل المثال، في عام 2005، كانت هناك مظاهرات وأعمال شغب واسعة النطاق معادية لليابان في جميع أنحاء الصين.
والحادث الذي وقع في بداية هذا المقال، والذي أهان فيه مواطن صيني ضريح ياسوكوني، وكذلك الهجوم على أم يابانية وطفلها الذي وقع في الصين، كلاهما نابع من المشاعر الوطنية المعادية لليابان لدى الشعب الصيني ومشاعر الكراهية لليابان.　
وعلى الرغم من أن حادثة سوتشو التي هاجم فيها رجل أم يابانية وطفلها لم تتناقلها وسائل الإعلام اليابانية إلا بالكاد، إلا أن شبكة الإنترنت الصينية كانت مليئة بالتعليقات التي تشيد بالمعتدي وتقول أشياء مثل ”أحسنت! لقد فعلت الشيء الصحيح“ و “الشخص الذي قام بذلك هو بطل الأمة!“
اتصلت امرأة صينية بمكتب الأمن العام في سوتشو حيث كان المعتدي محتجزاً.
وطالبت بإطلاق سراحه، وأطلقت العنان لخطابها العنيف، مثل ”اليابانيون حيوانات، ومن الطبيعي أن يقتلوا الحيوانات“.
أعتقد أنه يمكنك أن ترى مدى تطرف وجنون المشاعر المعادية لليابانيين وكراهية الشعب الصيني.　
ما يجب أن ندركه نحن، كيابانيين على وجه الخصوص، هو أن هذه المشاعر المعادية لليابانيين والكراهية لليابانيين ليست سائدة على مستوى المواطنين العاديين فحسب، بل تتغلغل في نظام الحزب الشيوعي الصيني بأكمله.
وهذا هو السبب في أن السفير الصيني في اليابان، الذي تتمثل مهمته في الحفاظ على العلاقات مع اليابان، يمكنه أن يتفوه علانية بتصريحات مشينة مثل ”الشعب الياباني سيُجر إلى النار“.　
وعلاوة على ذلك، فإن إدارة شي جين بينغ لا تتسامح فقط مع وجود مشاعر مشوهة معادية لليابان داخل البلاد، بل تشجعها وتحافظ عليها عن عمد.
فالاقتصاد الصيني في حالة انهيار، وهناك عدد كبير من العاطلين عن العمل، معظمهم من الشباب.
ويتزايد استياء الناس وسخطهم تجاه الحكومة.　
ومثلما خلقت إدارة جيانغ زيمين السابقة مشاعر معادية لليابان ووجهت استياء الشعب تجاه اليابان، هناك دائما خطر أن تستخدم إدارة شي جين بينغ المشاعر المعادية لليابان الموجودة لتوجيه ”انفجار الاستياء“ تجاه اليابان لتجنب أزمة داخلية واتخاذ خطوات لزيادة إثارة المشاعر المعادية لليابان.　
إن إحدى أهم قضايانا هي كيفية التعامل مع هذه الديكتاتورية الخطيرة، حيث أصبحت غالبية الشعب والأمة بأكملها ”معادية لليابان“.

2024/7/26 in Osaka

Questo articolo merita il premio Nobel per la pace.

Il seguente è un estratto della rubrica del signor Sekihei sul mensile Hanada, pubblicata il 26.
Ho scritto dei fatti rivelati da questo documento inequivocabile e autentico, soprattutto nella comunità internazionale e nelle Nazioni Unite.
Come sapete, sono stato il critico più severo della comunità internazionale, delle Nazioni Unite, dei media e dei cosiddetti intellettuali, che hanno continuato a ignorare questi fatti evidenti che anche un bambino dell'asilo può capire.
Non è esagerato dire che questo documento è degno del Premio Nobel per la Pace.
Dimostra chiaramente che uno degli ostacoli più significativi alla pace è una realtà del XXI secolo.
È una lettura obbligata non solo per il popolo giapponese, ma anche per le persone di tutto il mondo.

La vera natura del “sentimento anti-giapponese” cinese
Alla luce dei recenti incidenti, come il caso dell'uomo cinese che ha commesso un atto di insulto contro il Santuario Yasukuni e il caso della madre e del bambino giapponesi che sono stati colpiti da una folla a Suzhou, prenderò in considerazione la questione del “sentimento anti-giapponese” in Cina.
In questa rubrica ho spiegato che il cosiddetto “sentimento anti-giapponese” era quasi inesistente in Cina prima degli anni Novanta.
In particolare, gli anni '80 sono stati un periodo in cui la cultura popolare giapponese, dai film agli anime, ha travolto la nazione.
Il sentimento prevalente all'epoca era “Impara dal Giappone”.
La maggior parte dei cinesi aveva un'impressione generalmente positiva del Giappone e un senso di ammirazione nei suoi confronti.
Ciò suggerisce qualcosa di vitale per quanto riguarda le “questioni storiche”.　
Il governo cinese spiega costantemente che la ragione dell'aumento del sentimento anti-giapponese in Cina è dovuta agli atti brutali commessi dall'esercito giapponese in Cina durante la Seconda guerra sino-giapponese, ma si tratta di una palese menzogna.
Se gli eventi della guerra fossero stati la causa del sentimento anti-giapponese, allora il sentimento anti-giapponese sarebbe stato più forte negli anni '80 o prima, quando i ricordi della guerra erano più freschi di oggi.
Tuttavia, come già detto, i fatti sono completamente diversi.
In altre parole, gli eventi durante la guerra non hanno avuto nulla a che fare con il sentimento anti-giapponese in Cina.
Allora, quando e cosa ha scatenato il sentimento anti-giapponese del popolo cinese?
La causa scatenante è stata la massiccia uccisione di giovani da parte del Partito Comunista Cinese durante le proteste di Piazza Tienanmen del 1989.
L'allora amministrazione di Jiang Zemin promosse l'educazione anti-giapponese su scala nazionale per deviare il risentimento e l'odio del popolo cinese verso il “nemico straniero”.
Ha fatto nascere e alimentato il mostro del “sentimento anti-giapponese” (come descritto nel mio libro “Perché i cinesi odiano i giapponesi?”. (PHP Research Institute, 2002).
Inoltre, l'educazione anti-giapponese promossa dall'amministrazione di Jiang Zemin e dalle successive amministrazioni del Partito Comunista non si è limitata all'istruzione scolastica.
Per diversi decenni, a partire dai primi anni '90, il governo del Partito Comunista ha utilizzato tutti i media e i metodi a sua disposizione, tra cui la televisione, il cinema, i giornali e l'editoria, per portare avanti una vera e propria “educazione anti-giapponese a tutto tondo” su base nazionale per tutti i cittadini cinesi.
Un esempio è la produzione di massa e la trasmissione quasi quotidiana di fiction televisive basate sulla Seconda guerra sino-giapponese.
Mostrando ed enfatizzando ripetutamente scene di soldati giapponesi che uccidono selvaggiamente donne e bambini in Cina, hanno instillato l'odio verso il popolo giapponese.　
Come risultato di anni di feroce educazione anti-giapponese portata avanti in tutte le direzioni, si è creato un intenso sentimento anti-giapponese o, più precisamente, un “odio per il Giappone” senza alcun fondamento, che si è radicato nei cuori e nelle menti di molti cinesi, soprattutto della generazione che ha ricevuto l'istruzione scolastica dagli anni '90 in poi.
È la “vera natura del sentimento anti-giapponese” tra i cinesi ancora oggi.　
Per questo motivo, ad esempio, nel 2005 ci sono state manifestazioni e rivolte anti-giapponesi su larga scala in tutta la Cina.
L'incidente riportato all'inizio di questo articolo, in cui un cittadino cinese ha insultato il Santuario di Yasukuni, così come l'aggressione a una madre e a un bambino giapponesi avvenuta in Cina, sono entrambi derivati dal sentimento nazionale anti-giapponese e dai sentimenti di odio del popolo cinese.　
Sebbene l'incidente di Suzhou, in cui un uomo ha aggredito una madre e un bambino giapponesi, sia stato a malapena riportato dai media giapponesi, a un certo punto internet cinese era pieno di commenti che elogiavano l'aggressore, dicendo cose come “Ben fatto! Hai fatto la cosa giusta” e ‘La persona che l'ha fatto è un eroe della nazione!’.
Una donna cinese ha chiamato l'Ufficio di pubblica sicurezza di Suzhou, dove l'aggressore era detenuto.
Ha chiesto che venisse rilasciato e ha pronunciato la sua violenta retorica, come “I giapponesi sono animali ed è naturale uccidere gli animali”.
Credo che si possa capire quanto possa essere estremo e folle il sentimento anti-giapponese e l'odio del popolo cinese.　
Ciò di cui noi giapponesi in particolare dobbiamo essere consapevoli è che questo sentimento e odio anti-giapponese non è diffuso solo a livello di cittadini comuni, ma permea l'intero regime del Partito Comunista Cinese.
Ecco perché l'ambasciatore cinese in Giappone, il cui compito è quello di mantenere le relazioni con il Giappone, può apertamente pronunciare commenti oltraggiosi come “il popolo giapponese sarà trascinato nel fuoco”.　
Inoltre, l'amministrazione di Xi Jinping non solo tollera l'esistenza di un distorto sentimento anti-giapponese all'interno del Paese, ma lo incoraggia e lo preserva deliberatamente.
L'economia cinese è al collasso e c'è un gran numero di disoccupati, soprattutto giovani.
L'insoddisfazione e il risentimento della popolazione nei confronti del governo sono in aumento.　
Così come la precedente amministrazione di Jiang Zemin ha creato un sentimento anti-giapponese e ha indirizzato il risentimento della popolazione verso il Giappone, c'è sempre il pericolo che l'amministrazione di Xi Jinping utilizzi il sentimento anti-giapponese esistente per dirigere l'“esplosione del risentimento” verso il Giappone per scongiurare una crisi interna e prendere misure per incitare ulteriormente il sentimento anti-giapponese.　
Una delle questioni più importanti è come affrontare questa pericolosa dittatura, in cui la maggioranza del popolo e l'intera nazione sono diventati “anti-giapponesi”.

2024/7/26 in Osaka

Tento dokument si zaslouží Nobelovu cenu míru.

Následující text je výňatkem ze sloupku pana Sekiheie v měsíčníku Hanada, který vyšel 26. září.
O skutečnostech, které odhalil tento neomylný a autentický dokument, jsem psal zejména v mezinárodním společenství a v OSN.
Jak víte, byl jsem nejtvrdším kritikem mezinárodního společenství, OSN, médií a takzvaných intelektuálů, kteří tato zjevná fakta, jež pochopí i dítě v mateřské škole, nadále ignorovali.
Bez nadsázky lze říci, že tento dokument je hoden Nobelovy ceny míru.
Jasně ukazuje, že jedna z nejvýznamnějších překážek míru je realitou 21. století.
Je to povinná četba nejen pro Japonce, ale i pro lidi na celém světě.

Skutečná povaha čínských „protijaponských nálad“
Ve světle nedávných událostí, jako je případ Číňana, který se dopustil urážky svatyně Jasukuni, a případ japonské matky s dítětem, které podřezal dav v Su-čou, se budu zabývat otázkou „protijaponských nálad“ v Číně.
V tomto sloupku jsem vysvětlil, že takzvané „protijaponské nálady“ v Číně před rokem 1990 téměř neexistovaly.
Zejména 80. léta 20. století byla obdobím, kdy japonskou populární kulturu, od filmů po anime, zachvátila celá země.
V té době převládal sentiment „učte se od Japonska“.
Většina Číňanů měla o Japonsku obecně pozitivní dojem a cítila k němu obdiv.
To naznačuje něco zásadního o „historických otázkách“.　
Čínská vláda neustále vysvětluje, že důvodem nárůstu protijaponských nálad v Číně jsou brutální činy, kterých se japonská armáda dopustila v Číně během druhé čínsko-japonské války, ale to je zjevná lež.
Kdyby byly události během války příčinou protijaponských nálad, pak by protijaponské nálady byly silnější v 80. letech nebo dříve, kdy byly vzpomínky na válku čerstvější než dnes.
Jak však bylo uvedeno výše, fakta jsou zcela jiná.
Jinými slovy, události během války neměly s protijaponskými náladami v Číně nic společného.
Kdy a co tedy vyvolalo protijaponské nálady čínského lidu?
Spouštěčem bylo masové zabíjení mladých lidí čínskou komunistickou stranou během protestů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.
Tehdejší Ťiang Ce-minova administrativa podporovala protijaponskou osvětu v celostátním měřítku, aby odvrátila odpor a nenávist čínského lidu vůči „cizímu nepříteli“.
Dala tak vzniknout a vypěstovala monstrum „protijaponských nálad“ (jak je podrobně popsáno v mé knize „Proč Číňané nenávidí Japonce?“). (PHP Research Institute, 2002)).
Protijaponská výchova prosazovaná Ťiang Ce-minovou vládou a následnými vládami komunistické strany se navíc neomezovala jen na školní vzdělávání.
Od počátku 90. let 20. století vláda komunistické strany po několik desetiletí využívala veškerá média a metody, které měla k dispozici, včetně televize, filmu, novin a vydavatelství, aby prováděla skutečně celonárodní „všestrannou protijaponskou výchovu“, a to průběžně pro všechny čínské občany.
Jedním z příkladů je masová produkce a téměř každodenní vysílání televizních dramat na téma druhé čínsko-japonské války.
Opakovaným promítáním a zdůrazňováním scén, v nichž japonští vojáci v Číně brutálně zabíjejí ženy a děti, vštěpovali nenávist vůči Japoncům.　
V důsledku dlouholeté kruté protijaponské výchovy prováděné ve všech směrech se vytvořily intenzivní protijaponské nálady, přesněji řečeno „nenávist k Japonsku“ bez jakéhokoli opodstatnění, které se zakořenily v srdcích a myslích mnoha Číňanů, zejména generace, která získala školní vzdělání od 90. let 20. století.
To je „pravá podstata protijaponských nálad“ mezi Číňany dodnes.　
V důsledku toho došlo například v roce 2005 k rozsáhlým protijaponským demonstracím a nepokojům po celé Číně.
Incident z úvodu tohoto článku, při němž čínský občan urazil svatyni Jasukuni, i útok na japonskou matku s dítětem, k němuž došlo v Číně, pramenily z národních protijaponských nálad a pocitů nenávisti čínského lidu.　
Přestože o incidentu v Su-čou, při němž muž napadl japonskou matku s dítětem, japonská média téměř neinformovala, na čínském internetu se v jednu chvíli objevily komentáře, které útočníka chválily, například: „Výborně! Udělal jsi správnou věc“ a ‚Ten, kdo to udělal, je hrdina národa!‘.
Jedna Číňanka zavolala na Úřad veřejné bezpečnosti v Su-čou, kde byl útočník zadržován.
Požadovala, aby byl propuštěn, a chrlila ze sebe násilnickou rétoriku, jako například: „Japonci jsou zvířata a je přirozené zabíjet zvířata.“ „Japonci jsou zvířata,“ řekla.
Myslím, že vidíte, jak extrémní a šílené mohou být protijaponské nálady a nenávist Číňanů.　
Zejména my, Japonci, bychom si měli uvědomit, že tyto protijaponské nálady a nenávist nejsou rozšířeny jen na úrovni běžných občanů, ale prostupují celým režimem čínské komunistické strany.
Proto může čínský velvyslanec v Japonsku, jehož úkolem je udržovat vztahy s Japonskem, otevřeně pronášet nehorázné výroky typu „Japonci budou vtaženi do ohně“.　
Kromě toho Si Ťin-pchingova administrativa nejenže toleruje existenci pokřivených protijaponských nálad v zemi, ale také je záměrně podporuje a udržuje.
Čínská ekonomika se hroutí a v zemi je velké množství nezaměstnaných, především mladých lidí.
Nespokojenost a odpor lidí vůči vládě narůstá.　
Stejně jako bývalá Ťiang Ce-minova vláda vytvářela protijaponské nálady a směřovala odpor lidí vůči Japonsku, stále hrozí, že Si Ťin-pchingova vláda využije existujících protijaponských nálad k tomu, aby „výbuch odporu“ vůči Japonsku nasměrovala k odvrácení domácí krize a podnikla kroky k dalšímu podněcování protijaponských nálad.　
Jednou z našich nejdůležitějších otázek je, jak se vypořádat s touto nebezpečnou diktaturou, kdy se většina lidí a celý národ staly „protijaponskými“.

2024/7/23 in Osaka

 

 

Následující text je výňatkem ze sloupku pana Sekiheie v měsíčníku Hanada, který vyšel 26. září.
O skutečnostech, které odhalil tento neomylný a autentický dokument, jsem psal zejména v mezinárodním společenství a v OSN.
Jak víte, byl jsem nejtvrdším kritikem mezinárodního společenství, OSN, médií a takzvaných intelektuálů, kteří tato zjevná fakta, jež pochopí i dítě v mateřské škole, nadále ignorovali.
Bez nadsázky lze říci, že tento dokument je hoden Nobelovy ceny míru.
Jasně ukazuje, že jedna z nejvýznamnějších překážek míru je realitou 21. století.
Je to povinná četba nejen pro Japonce, ale i pro lidi na celém světě.

Skutečná povaha čínských „protijaponských nálad“
Ve světle nedávných událostí, jako je případ Číňana, který se dopustil urážky svatyně Jasukuni, a případ japonské matky s dítětem, které podřezal dav v Su-čou, se budu zabývat otázkou „protijaponských nálad“ v Číně.
V tomto sloupku jsem vysvětlil, že takzvané „protijaponské nálady“ v Číně před rokem 1990 téměř neexistovaly.
Zejména 80. léta 20. století byla obdobím, kdy japonskou populární kulturu, od filmů po anime, zachvátila celá země.
V té době převládal sentiment „učte se od Japonska“.
Většina Číňanů měla o Japonsku obecně pozitivní dojem a cítila k němu obdiv.
To naznačuje něco zásadního o „historických otázkách“.　
Čínská vláda neustále vysvětluje, že důvodem nárůstu protijaponských nálad v Číně jsou brutální činy, kterých se japonská armáda dopustila v Číně během druhé čínsko-japonské války, ale to je zjevná lež.
Kdyby byly události během války příčinou protijaponských nálad, pak by protijaponské nálady byly silnější v 80. letech nebo dříve, kdy byly vzpomínky na válku čerstvější než dnes.
Jak však bylo uvedeno výše, fakta jsou zcela jiná.
Jinými slovy, události během války neměly s protijaponskými náladami v Číně nic společného.
Kdy a co tedy vyvolalo protijaponské nálady čínského lidu?
Spouštěčem bylo masové zabíjení mladých lidí čínskou komunistickou stranou během protestů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.
Tehdejší Ťiang Ce-minova administrativa podporovala protijaponskou osvětu v celostátním měřítku, aby odvrátila odpor a nenávist čínského lidu vůči „cizímu nepříteli“.
Dala tak vzniknout a vypěstovala monstrum „protijaponských nálad“ (jak je podrobně popsáno v mé knize „Proč Číňané nenávidí Japonce?“). (PHP Research Institute, 2002)).
Protijaponská výchova prosazovaná Ťiang Ce-minovou vládou a následnými vládami komunistické strany se navíc neomezovala jen na školní vzdělávání.
Od počátku 90. let 20. století vláda komunistické strany po několik desetiletí využívala veškerá média a metody, které měla k dispozici, včetně televize, filmu, novin a vydavatelství, aby prováděla skutečně celonárodní „všestrannou protijaponskou výchovu“, a to průběžně pro všechny čínské občany.
Jedním z příkladů je masová produkce a téměř každodenní vysílání televizních dramat na téma druhé čínsko-japonské války.
Opakovaným promítáním a zdůrazňováním scén, v nichž japonští vojáci v Číně brutálně zabíjejí ženy a děti, vštěpovali nenávist vůči Japoncům.　
V důsledku dlouholeté kruté protijaponské výchovy prováděné ve všech směrech se vytvořily intenzivní protijaponské nálady, přesněji řečeno „nenávist k Japonsku“ bez jakéhokoli opodstatnění, které se zakořenily v srdcích a myslích mnoha Číňanů, zejména generace, která získala školní vzdělání od 90. let 20. století.
To je „pravá podstata protijaponských nálad“ mezi Číňany dodnes.　
V důsledku toho došlo například v roce 2005 k rozsáhlým protijaponským demonstracím a nepokojům po celé Číně.
Incident z úvodu tohoto článku, při němž čínský občan urazil svatyni Jasukuni, i útok na japonskou matku s dítětem, k němuž došlo v Číně, pramenily z národních protijaponských nálad a pocitů nenávisti čínského lidu.　
Přestože o incidentu v Su-čou, při němž muž napadl japonskou matku s dítětem, japonská média téměř neinformovala, na čínském internetu se v jednu chvíli objevily komentáře, které útočníka chválily, například: „Výborně! Udělal jsi správnou věc“ a ‚Ten, kdo to udělal, je hrdina národa!‘.
Jedna Číňanka zavolala na Úřad veřejné bezpečnosti v Su-čou, kde byl útočník zadržován.
Požadovala, aby byl propuštěn, a chrlila ze sebe násilnickou rétoriku, jako například: „Japonci jsou zvířata a je přirozené zabíjet zvířata.“ „Japonci jsou zvířata,“ řekla.
Myslím, že vidíte, jak extrémní a šílené mohou být protijaponské nálady a nenávist Číňanů.　
Zejména my, Japonci, bychom si měli uvědomit, že tyto protijaponské nálady a nenávist nejsou rozšířeny jen na úrovni běžných občanů, ale prostupují celým režimem čínské komunistické strany.
Proto může čínský velvyslanec v Japonsku, jehož úkolem je udržovat vztahy s Japonskem, otevřeně pronášet nehorázné výroky typu „Japonci budou vtaženi do ohně“.　
Kromě toho Si Ťin-pchingova administrativa nejenže toleruje existenci pokřivených protijaponských nálad v zemi, ale také je záměrně podporuje a udržuje.
Čínská ekonomika se hroutí a v zemi je velké množství nezaměstnaných, především mladých lidí.
Nespokojenost a odpor lidí vůči vládě narůstá.　
Stejně jako bývalá Ťiang Ce-minova vláda vytvářela protijaponské nálady a směřovala odpor lidí vůči Japonsku, stále hrozí, že Si Ťin-pchingova vláda využije existujících protijaponských nálad k tomu, aby „výbuch odporu“ vůči Japonsku nasměrovala k odvrácení domácí krize a podnikla kroky k dalšímu podněcování protijaponských nálad.　
Jednou z našich nejdůležitějších otázek je, jak se vypořádat s touto nebezpečnou diktaturou, kdy se většina lidí a celý národ staly „protijaponskými“.

2024/7/23 in Osaka

Dette papir fortjener en Nobels fredspris.

Det følgende er et uddrag af Sekiheis klumme i månedsmagasinet Hanada, som blev udgivet den 26. oktober.
Jeg har skrevet om de fakta, som denne umiskendelige og autentiske avis har afsløret, især i det internationale samfund og i FN.
Som I ved, har jeg været den skarpeste kritiker af det internationale samfund, FN, medierne og de såkaldte intellektuelle, som er blevet ved med at ignorere disse indlysende kendsgerninger, som selv et børnehavebarn kan forstå.
Det er ingen overdrivelse at sige, at denne artikel er Nobels fredspris værdig.
Den viser tydeligt, at en af de største forhindringer for fred er en realitet i det 21. århundrede.
Det er et must at læse, ikke kun for det japanske folk, men også for folk i hele verden.

Den virkelige karakter af kinesiske »anti-japanske følelser«
I lyset af nylige hændelser som sagen om den kinesiske mand, der begik en fornærmende handling mod Yasukuni-helligdommen, og sagen om den japanske mor og det japanske barn, der blev skåret ned af en pøbel i Suzhou, vil jeg overveje spørgsmålet om »anti-japanske følelser« i Kina.
I denne klumme har jeg forklaret, at den såkaldte »antijapanske stemning« næsten ikke eksisterede i Kina før 1990'erne.
Især 1980'erne var en periode, hvor japansk populærkultur, fra film til anime, fejede hen over landet.
Den fremherskende holdning på det tidspunkt var »Lær af Japan«.
De fleste kinesere havde et generelt positivt indtryk af Japan og en følelse af beundring for det.
Det tyder på, at der er noget vigtigt ved de »historiske spørgsmål«.　
Den kinesiske regering forklarer konsekvent, at årsagen til den stigende antijapanske stemning i Kina skyldes de brutale handlinger, som det japanske militær begik i Kina under den anden kinesisk-japanske krig, men det er en åbenlys løgn.
Hvis begivenhederne under krigen var årsagen til den antijapanske stemning, ville der have været en stærkere antijapansk stemning i 1980'erne eller tidligere, hvor erindringen om krigen var friskere end i dag.
Men som nævnt ovenfor er kendsgerningerne helt anderledes.
Med andre ord havde begivenhederne under krigen intet at gøre med den anti-japanske stemning i Kina.
Så hvornår og hvad udløste den antijapanske stemning i det kinesiske folk?
Den udløsende faktor var det kinesiske kommunistpartis massive drab på unge mennesker under protesterne på Den Himmelske Freds Plads i 1989.
Den daværende Jiang Zemin-regering promoverede anti-japansk uddannelse på landsplan for at aflede det kinesiske folks vrede og had mod den »udenlandske fjende«.
Det gav anledning til og nærede monsteret af »antijapanske følelser« (som beskrevet i min bog, »Hvorfor hader kinesere japanere?« (PHP Research Institute, 2002)).
Desuden var den anti-japanske uddannelse, som Jiang Zemin-administrationen og de efterfølgende kommunistparti-administrationer stod for, ikke begrænset til skoleuddannelse.
I flere årtier fra begyndelsen af 1990'erne brugte kommunistpartiets regering alle de medier og metoder, den havde til rådighed, herunder tv, film, aviser og udgivelser, til at gennemføre en ægte landsdækkende »allround anti-japansk uddannelse« på løbende basis for alle kinesiske borgere.
Et eksempel er masseproduktionen og den næsten daglige udsendelse af tv-dramaer baseret på den anden kinesisk-japanske krig.
Ved gentagne gange at vise og fremhæve scener med japanske soldater, der brutalt dræber kvinder og børn i Kina, indgyder de had til det japanske folk.　
Som et resultat af mange års ondskabsfuld antijapansk uddannelse, der blev gennemført i alle retninger, blev der skabt en intens antijapansk stemning, eller mere præcist »had til Japan« uden noget som helst grundlag, som slog rod i mange kineseres hjerter og sind, især den generation, der fik deres skolegang fra 1990'erne og fremefter.
Det er den »sande natur af antijapanske følelser« blandt det kinesiske folk den dag i dag.　
Som følge heraf var der f.eks. i 2005 store anti-japanske demonstrationer og optøjer i hele Kina.
Hændelsen i begyndelsen af denne artikel, hvor en kineser fornærmede Yasukuni-helligdommen, og overfaldet på en japansk mor og et japansk barn, der fandt sted i Kina, udsprang begge af det kinesiske folks nationale anti-japanske følelser og had.　
Selv om hændelsen i Suzhou, hvor en mand angreb en japansk mor og hendes barn, knap nok blev rapporteret i de japanske medier, var det kinesiske internet på et tidspunkt fyldt med kommentarer, der roste overfaldsmanden og sagde ting som »Godt gået! Du gjorde det rigtige« og «Den person, der gjorde det, er en af nationens helte!«
En kinesisk kvinde ringede til Suzhou Public Security Bureau, hvor overfaldsmanden blev tilbageholdt.
Hun krævede, at han blev løsladt, og udstødte sin voldelige retorik, såsom »Japanere er dyr, og det er kun naturligt at dræbe dyr.«
Jeg tror, du kan se, hvor ekstrem og vanvittig den antijapanske stemning og hadet til det kinesiske folk kan være.　
Det, vi som japanere især skal være opmærksomme på, er, at denne antijapanske stemning og dette had ikke kun er udbredt blandt almindelige borgere, men gennemsyrer hele det kinesiske kommunistpartis regime.
Det er derfor, at den kinesiske ambassadør i Japan, hvis job det er at opretholde forholdet til Japan, åbent kan komme med uhyrlige bemærkninger som »det japanske folk vil blive trukket ind i ilden«.　
Desuden tolererer Xi Jinping-administrationen ikke kun eksistensen af forvrængede antijapanske følelser i landet, men opmuntrer og bevarer dem også bevidst.
Kinas økonomi er ved at bryde sammen, og der er et stort antal arbejdsløse, hovedsageligt unge mennesker.
Folkets utilfredshed og vrede over for regeringen er stigende.　
Ligesom den tidligere Jiang Zemin-regering skabte en antijapansk stemning og rettede folkets vrede mod Japan, er der altid en fare for, at Xi Jinping-regeringen vil bruge den eksisterende antijapanske stemning til at rette »eksplosionen af vrede« mod Japan for at afværge en indenlandsk krise og tage skridt til at opildne den antijapanske stemning yderligere.　
Et af vores vigtigste spørgsmål er, hvordan vi skal håndtere dette farlige diktatur, hvor størstedelen af befolkningen og hele nationen er blevet »anti-japansk«.

2024/7/26 in Osaka

dieses Papier als den Friedensnobelpreis würdig zu bezeichnen.

Der folgende Text ist ein Auszug aus der Kolumne von Herrn Sekihei in der Monatszeitschrift Hanada, die am 26. veröffentlicht wurde.
Ich habe über die Fakten geschrieben, die dieses unmissverständliche und authentische Papier enthüllt hat, insbesondere in der internationalen Gemeinschaft und den Vereinten Nationen.
Wie Sie wissen, war ich der schärfste Kritiker der internationalen Gemeinschaft, der Vereinten Nationen, der Medien und der so genannten Intellektuellen, die diese offensichtlichen Fakten, die sogar ein Kindergartenkind verstehen kann, weiterhin ignorieren.
Es ist keine Übertreibung, wenn ich sage, dass dieses Papier den Friedensnobelpreis verdient hat.
Es zeigt deutlich, dass eines der größten Hindernisse für den Frieden eine Realität des 21. Jahrhunderts ist.
Jahrhunderts ist. Es ist ein Muss, nicht nur für das japanische Volk, sondern auch für die Menschen weltweit.

Die wahre Natur der chinesischen „antijapanischen Stimmung“
In Anbetracht der jüngsten Vorfälle wie dem Fall des Chinesen, der den Yasukuni-Schrein beleidigt hat, und dem Fall der japanischen Mutter und ihres Kindes, die in Suzhou von einem Mob aufgeschlitzt wurden, möchte ich mich mit der Frage der „antijapanischen Stimmung“ in China beschäftigen.
In dieser Kolumne habe ich erläutert, dass die so genannte „antijapanische Stimmung“ in China vor den 1990er Jahren so gut wie nicht vorhanden war.
Insbesondere die 1980er Jahre waren eine Zeit, in der die japanische Populärkultur, von Filmen bis hin zu Animes, das Land überschwemmte.
Die vorherrschende Stimmung war damals: „Lernt von Japan“.
Die meisten Chinesen hatten einen allgemein positiven Eindruck von Japan und empfanden Bewunderung für das Land.
Das deutet darauf hin, dass die „historischen Fragen“ von entscheidender Bedeutung sind.　
Die chinesische Regierung erklärt immer wieder, dass der Grund für den Anstieg der antijapanischen Stimmung in China in den brutalen Taten des japanischen Militärs in China während des Zweiten Chinesisch-Japanischen Krieges zu suchen ist, aber das ist eine eklatante Lüge.
Wären die Ereignisse während des Krieges die Ursache für die antijapanische Stimmung, dann wäre die antijapanische Stimmung in den 1980er Jahren oder früher stärker gewesen, als die Erinnerungen an den Krieg noch frischer waren als heute.
Wie bereits erwähnt, sind die Fakten jedoch völlig anders.
Mit anderen Worten: Die Ereignisse während des Krieges hatten nichts mit der antijapanischen Stimmung in China zu tun.
Wann und wodurch wurde also die antijapanische Stimmung in der chinesischen Bevölkerung ausgelöst?
Der Auslöser war die massive Ermordung junger Menschen durch die Kommunistische Partei Chinas während der Proteste auf dem Platz des Himmlischen Friedens im Jahr 1989.
Die damalige Regierung unter Jiang Zemin förderte landesweit die antijapanische Erziehung, um die Ressentiments und den Hass des chinesischen Volkes auf den „ausländischen Feind“ umzulenken.
So entstand und nährte sie das Monster der „antijapanischen Stimmung“ (wie in meinem Buch „Why Do Chinese People Hate Japanese People?“ (PHP Research Institute, 2002)).
Darüber hinaus beschränkte sich die antijapanische Erziehung, die von der Regierung Jiang Zemin und den nachfolgenden Kommunistischen Parteiverwaltungen gefördert wurde, nicht auf die Schulbildung.
Seit Anfang der 1990er Jahre nutzte die kommunistische Parteiregierung jahrzehntelang alle ihr zur Verfügung stehenden Medien und Methoden, einschließlich Fernsehen, Film, Zeitungen und Verlagswesen, um eine wirklich landesweite „allseitige antijapanische Erziehung“ für alle chinesischen Bürger zu betreiben.
Ein Beispiel dafür ist die Massenproduktion und fast tägliche Ausstrahlung von Fernsehdramen, die auf dem Zweiten Chinesisch-Japanischen Krieg basieren.
Indem sie immer wieder Szenen zeigten und hervorhoben, in denen japanische Soldaten Frauen und Kinder in China grausam töteten, schürten sie den Hass gegen das japanische Volk.　
Als Ergebnis der jahrelangen bösartigen antijapanischen Erziehung, die in alle Richtungen betrieben wurde, entstand eine intensive antijapanische Stimmung, oder genauer gesagt, ein „Hass auf Japan“ ohne jegliche Grundlage, der sich in den Herzen und Köpfen vieler Chinesen festsetzte, insbesondere in der Generation, die ab den 1990er Jahren eingeschult wurde.
Das ist bis heute die „wahre Natur der antijapanischen Stimmung“ in der chinesischen Bevölkerung.　
Infolgedessen kam es beispielsweise 2005 in ganz China zu großen antijapanischen Demonstrationen und Unruhen.
Sowohl der eingangs erwähnte Vorfall, bei dem ein chinesischer Staatsbürger den Yasukuni-Schrein beleidigte, als auch der Angriff auf eine japanische Mutter und ihr Kind, der sich in China ereignete, waren auf die nationalen antijapanischen Gefühle und den Hass der chinesischen Bevölkerung zurückzuführen.　
Obwohl über den Vorfall in Suzhou, bei dem ein Mann eine japanische Mutter und ihr Kind angriff, in den japanischen Medien kaum berichtet wurde, war das chinesische Internet voll von Kommentaren, in denen der Angreifer gelobt wurde, mit Worten wie „Gut gemacht! Du hast das Richtige getan“ und “Die Person, die das getan hat, ist ein Held der Nation!“
Eine Chinesin rief das Büro für öffentliche Sicherheit in Suzhou an, wo der Angreifer festgehalten wurde.
Sie verlangte, dass er freigelassen wird, und gab ihre gewalttätige Rhetorik zum Besten, wie z. B. „Japaner sind Tiere, und es ist nur natürlich, Tiere zu töten.“
Ich denke, Sie können sehen, wie extrem und verrückt die antijapanische Stimmung und der Hass auf das chinesische Volk sein können.　
Vor allem wir Japaner müssen uns darüber im Klaren sein, dass diese antijapanische Stimmung und dieser Hass nicht nur auf der Ebene der einfachen Bürger vorherrschen, sondern das gesamte Regime der Kommunistischen Partei Chinas durchdringen.
Deshalb kann der chinesische Botschafter in Japan, dessen Aufgabe es ist, die Beziehungen zu Japan aufrechtzuerhalten, offen unverschämte Äußerungen wie „das japanische Volk wird ins Feuer gezogen“ von sich geben.　
Darüber hinaus duldet die Xi Jinping-Regierung nicht nur die Existenz einer verzerrten antijapanischen Stimmung im Land, sondern fördert und erhält sie sogar bewusst.
Chinas Wirtschaft befindet sich im Zusammenbruch, und es gibt eine große Zahl von Arbeitslosen, vor allem junge Menschen.
Die Unzufriedenheit und der Unmut der Menschen gegenüber der Regierung nehmen zu.　
So wie die frühere Regierung Jiang Zemin eine antijapanische Stimmung schuf und den Unmut der Bevölkerung auf Japan lenkte, besteht immer die Gefahr, dass die Regierung Xi Jinping die bestehende antijapanische Stimmung nutzt, um die „Explosion des Unmuts“ auf Japan zu lenken, um eine innenpolitische Krise abzuwenden, und Schritte unternimmt, um die antijapanische Stimmung weiter zu schüren.　
Eine unserer wichtigsten Fragen ist, wie wir mit dieser gefährlichen Diktatur umgehen, in der die Mehrheit des Volkes und die gesamte Nation „antijapanisch“ geworden sind.

2024/7/26 in Osaka

 

Der Hauptgrund liegt darin, dass Finnland in den akademischen Prüfungen am besten abgeschnitten hat,

Bei globaler Bildung geht es darum, eine oder mehrere Runden im Rückstand zu sein

2024/5/10日

Der Hauptgrund liegt darin, dass Finnland in den akademischen Prüfungen am besten abgeschnitten hat, aber schließlich ging es in letzter Zeit bergab.
09. Mai 2018

Es ist keine Übertreibung zu sagen, dass dieser Artikel alle Ursachen der heutigen Situation identifiziert, die Japan ruiniert.
Die Hauptursachen sind natürlich:
Der Pseudomoralismus, auf den sich diese Kolumne immer wieder bezog.
Die vom GHQ vermittelte masochistische Sicht auf die Geschichte.
Die linken Pädophilen, die die Universitäten dominieren.
Das Folgende ist eine Fortsetzung des vorherigen Abschnitts.

Bei globaler Bildung geht es darum, eine oder mehrere Runden im Rückstand zu sein
- Das ist genau die Art von Erziehung, die Herr Fujiwaras Vater (Jiro Nitta) praktiziert, nicht wahr?
Fujiwara
Ich habe in den USA und im Vereinigten Königreich studiert und als ich weltweit gereist bin, wurde mir etwas klar.
Das heißt, Japan liegt in Bezug auf den durchschnittlichen intellektuellen, pädagogischen, kulturellen, Etikette- und Verhaltensreifegrad, einschließlich moralischer Standards und Mitgefühl, weit vor anderen Ländern.
Kein anderes Land verfügt über die gleiche Disziplin, Rücksichtnahme und das gleiche Mitgefühl wie die Japaner.
Die Chinesen haben nur wenige dieser drei Dinge, und die Amerikaner und Briten werden viele nette Dinge für Sie tun, wenn Sie es erklären, aber sie werden nichts für Sie tun, wenn Sie schweigen.
Es ist gefährlich, diese Überlegenheit zu vergessen und nur das Ausland zu imitieren.
Der dramatische Niedergang des Vereinigten Königreichs im 20. Jahrhundert hat gezeigt, dass das Erlernen der englischen Sprache, egal wie viel man lernt, nicht zu nationalem Wohlstand führt.
Sie sind die besten Englisch sprechenden Menschen der Welt (lacht).
Abgesehen von der Finanzierung ist ihre Wirtschaft jedoch völlig nutzlos.
Sie können Spezialisten für Übersetzungen und Dolmetschen engagieren, und Englisch hat nichts mit Geschäft zu tun.
Es macht Sie nicht zu einer internationalen Person.
Nur etwa jeder zehnte amerikanische College-Student könnte als international gelten.
Interessant ist auch die Feststellung, dass meines Wissens die Japaner umso negativer über den Englischunterricht ab der Grundschule eingestellt sind, je besser sie Englisch sprechen.
In der Grundschule ist es die japanische Sprache, die japanische Sprache und die japanische Sprache und nicht Englisch.
Im Gegenteil, nur diejenigen, die der englischen Sprache nicht mächtig sind, versuchen, ihre Kinder zum Englischlernen zu zwingen, als ob sie „ihre Eltern rächen“ würden.
Es ist ein großes Problem für eine Generation, die das japanische Vorbild vergessen hat und sich dem Englischen und der Informatik unterworfen hat, um ihnen ein Gefühl der Minderwertigkeit gegenüber dem Westen zu vermitteln.

-Völlig unnötige Einmischung.
Fujiwara
Es ist schön zu sehen, wie Zweitklässler von Hokkaido bis Okinawa gleichzeitig die sieben Schritte der Multiplikation 99 lernen.
Es ist das Ergebnis einer landesweit einheitlichen Unterrichts- und Lehrbuchzertifizierung.
In vielen Ländern sind die Bildungsinhalte und -standards von Staat zu Staat unterschiedlich und es mangelt an Disziplin in den Grundlagen.
Als westliche Gelehrte dies erkannten, begannen sie in den 1980er Jahren zu sagen: „Wenn wir Japan nicht nachahmen, werden wir nicht in der Lage sein, mit Japan zu konkurrieren, das der einzige Gewinner in der Wirtschaft ist.“
Allerdings lasen japanische Bildungswissenschaftler die früheren westlichen Zeitungen und förderten die „Yutori“-Bildung von Ende der 1990er bis in die 2000er Jahre, indem sie den Westen nachahmten.
Nachdem bewiesen war, dass die „Yutori“-Erziehung „die Bildung lockerte“, bestand der nächste Schritt darin, „von der finnischen Methode zu lernen“.
Der Hauptgrund dafür war, dass Finnland bei den akademischen Leistungstests der OECD-Mitgliedsländer (Organisation für wirtschaftliche Zusammenarbeit und Entwicklung) am besten abgeschnitten hat, doch in letzter Zeit ging es bergab.
Der Grund ist einfach: Einwanderer sind in Finnland angekommen und das Schulniveau ist dramatisch gesunken.
Dennoch hat Japan beschlossen, die Anfangsklasse für Englisch von der fünften auf die dritte zu ändern, mit der Begründung, dass China und Südkorea die Schüler energisch ermutigen, ab der Grundschule Englisch zu lernen, und dass Japan verlieren wird, wenn es nicht dasselbe tut.
Mir wird schwindelig, weil Japan ein Land nachahmt, dessen Wirtschaft so schwach ist, dass es nicht einmal einen Nobelpreis gewinnen kann.
Wir springen auch auf den „eine oder mehrere Runden Rückstand“-Zug der globalen Bildung auf, etwa in den Bereichen IT, Präsentationen usw.
Sie ahmen nacheinander fremde Länder nach, ohne sich darüber im Klaren zu sein, dass Japan vier Jahrhunderte lang, von der frühen Edo-Zeit bis etwa zum Jahr 2000, das beste Land der Welt war.
Der Kern der Grundschulbildung unseres Landes liegt in der Gründlichkeit der Grundlagen: Lesen, Schreiben und Rechnen.
Das Wichtigste ist „Lesen“ – also Lesen.
Wenn wir Kinder nicht dazu bringen, Bücher statt elektronischer Geräte in die Hand zu nehmen, wird unser Land wirklich zugrunde gehen.
Es ist eine sehr oberflächliche Sicht auf die menschliche Natur zu glauben, dass unsere Kinder weltoffen werden und unterschiedliche Werte entwickeln, wenn wir sie mit Englisch und IT vollstopfen.
Bildung ist ein viel komplexeres Unterfangen als Wirtschaft oder Politik.
Es ist etwas anderes als das, was sich die Keidanren oder die Regierung einfach ausdenken und reformieren können.
Dieser Artikel wird fortgesetzt.

2024/7/26 in Osaka

Cet article mérite un prix Nobel de la paix.

Le texte suivant est un extrait de la chronique de M. Sekihei dans le magazine mensuel Hanada, publié le 26.
J'ai écrit sur les faits révélés par ce document incontestable et authentique, en particulier au sein de la communauté internationale et des Nations unies.
Comme vous le savez, j'ai été le critique le plus sévère de la communauté internationale, des Nations unies, des médias et des soi-disant intellectuels, qui ont continué à ignorer ces faits évidents que même un enfant de maternelle peut comprendre.
Il n'est pas exagéré de dire que ce document est digne du prix Nobel de la paix.
Il montre clairement que l'un des obstacles les plus importants à la paix est une réalité du 21e siècle.
Il s'agit d'une lecture indispensable non seulement pour les Japonais, mais aussi pour le monde entier.

La véritable nature du « sentiment antijaponais » chinois
À la lumière d'incidents récents tels que l'affaire de l'homme chinois qui a commis un acte d'insulte à l'encontre du sanctuaire de Yasukuni et l'affaire de la mère et de l'enfant japonais qui ont été lacérés par une foule à Suzhou, j'examinerai la question du « sentiment antijaponais » en Chine.
Dans cette colonne, j'ai expliqué que ce qu'on appelle le « sentiment antijaponais » était pratiquement inexistant en Chine avant les années 1990.
En particulier, les années 1980 ont été une période où la culture populaire japonaise, des films aux animes, a envahi la nation.
Le sentiment dominant de l'époque était « Apprenez du Japon ».
La plupart des Chinois avaient une impression généralement positive du Japon et un sentiment d'admiration à son égard.
Cela suggère quelque chose d'essentiel à propos des « questions historiques ».　
Le gouvernement chinois explique constamment que la montée du sentiment antijaponais en Chine est due aux actes brutaux commis par l'armée japonaise en Chine pendant la deuxième guerre sino-japonaise, mais il s'agit là d'un mensonge flagrant.
Si les événements survenus pendant la guerre étaient à l'origine du sentiment antijaponais, celui-ci aurait été plus fort dans les années 1980 ou avant, lorsque les souvenirs de la guerre étaient plus frais qu'aujourd'hui.
Toutefois, comme nous l'avons mentionné plus haut, les faits sont tout à fait différents.
En d'autres termes, les événements survenus pendant la guerre n'ont rien à voir avec le sentiment antijaponais en Chine.
Quand et comment s'est déclenché le sentiment antijaponais du peuple chinois ?
L'élément déclencheur a été le massacre massif de jeunes gens par le parti communiste chinois lors des manifestations de la place Tiananmen en 1989.
L'administration de Jiang Zemin a promu l'éducation antijaponaise à l'échelle nationale pour détourner le ressentiment et la haine du peuple chinois à l'égard de l'« ennemi étranger ».
Cela a donné naissance au monstre du « sentiment antijaponais » (comme expliqué dans mon livre « Why Do Chinese People Hate Japanese People ? » (PHP Research Institute, 2002)). (PHP Research Institute, 2002)).
En outre, l'éducation antijaponaise promue par l'administration de Jiang Zemin et les administrations ultérieures du parti communiste ne s'est pas limitée à l'enseignement scolaire.
Pendant plusieurs décennies, à partir du début des années 1990, le gouvernement du parti communiste a utilisé tous les médias et toutes les méthodes à sa disposition, y compris la télévision, le cinéma, les journaux et l'édition, pour mettre en œuvre une véritable « éducation antijaponaise globale » à l'échelle nationale et de manière continue pour tous les citoyens chinois.
Un exemple est la production massive et la diffusion quasi quotidienne de dramatiques télévisées basées sur la deuxième guerre sino-japonaise.
En montrant à plusieurs reprises des scènes de soldats japonais tuant sauvagement des femmes et des enfants en Chine, ils ont instillé la haine envers le peuple japonais.　
Des années d'éducation antijaponaise vicieuse menée dans toutes les directions ont fait naître un sentiment antijaponais intense, ou plus exactement une « haine du Japon » sans aucun fondement, qui s'est enracinée dans le cœur et l'esprit de nombreux Chinois, en particulier de la génération qui a été scolarisée à partir des années 1990.
C'est la « vraie nature du sentiment antijaponais » parmi le peuple chinois jusqu'à aujourd'hui.　
C'est pourquoi, par exemple, en 2005, des manifestations et des émeutes antijaponaises à grande échelle ont eu lieu dans toute la Chine.
L'incident mentionné au début de cet article, au cours duquel un ressortissant chinois a insulté le sanctuaire de Yasukuni, ainsi que l'agression d'une mère et d'un enfant japonais survenue en Chine, découlent tous deux du sentiment national antijaponais et des sentiments de haine du peuple chinois.　
Bien que l'incident de Suzhou, au cours duquel un homme a attaqué une mère japonaise et son enfant, ait été à peine rapporté par les médias japonais, l'internet chinois a été rempli de commentaires louant l'agresseur, disant des choses telles que « Bien joué ! Vous avez fait ce qu'il fallait » et “La personne qui a fait ça est un héros de la nation”.
Une Chinoise a appelé le bureau de la sécurité publique de Suzhou, où l'agresseur était détenu.
Elle a exigé qu'il soit libéré, en tenant des propos violents tels que « Les Japonais sont des animaux, et il est tout à fait naturel de tuer des animaux ».
Je pense que vous pouvez voir à quel point le sentiment anti-japonais et la haine du peuple chinois peuvent être extrêmes et fous.　
Ce dont nous, Japonais, devons être conscients, c'est que ce sentiment et cette haine antijaponaise ne sont pas seulement répandus au niveau des citoyens ordinaires, mais qu'ils imprègnent l'ensemble du régime du parti communiste chinois.
C'est pourquoi l'ambassadeur chinois au Japon, dont le travail consiste à maintenir les relations avec le Japon, peut ouvertement tenir des propos scandaleux tels que « le peuple japonais sera traîné dans le feu ».　
En outre, l'administration de Xi Jinping ne se contente pas de tolérer l'existence d'un sentiment antijaponais déformé au sein du pays, mais l'encourage et le préserve délibérément.
L'économie chinoise s'est effondrée et il y a un grand nombre de chômeurs, principalement des jeunes.
Le mécontentement et le ressentiment de la population à l'égard du gouvernement augmentent.　
Tout comme l'ancienne administration de Jiang Zemin a créé un sentiment antijaponais et dirigé le ressentiment de la population vers le Japon, il existe toujours un risque que l'administration de Xi Jinping utilise le sentiment antijaponais existant pour diriger l'« explosion de ressentiment » vers le Japon afin d'éviter une crise intérieure et prenne des mesures pour inciter encore davantage le sentiment antijaponais.　
L'une de nos questions les plus importantes est de savoir comment faire face à cette dangereuse dictature, où la majorité du peuple et la nation tout entière sont devenues « antijaponaises ».

2024/7/23 in Osaka

 

Praca ta zasługuje na Pokojową Nagrodę Nobla.

Poniżej znajduje się fragment felietonu pana Sekihei w miesięczniku Hanada, opublikowanego 26-go.
Pisałem o faktach ujawnionych przez ten niewątpliwy i autentyczny dokument, zwłaszcza w społeczności międzynarodowej i Organizacji Narodów Zjednoczonych.
Jak wiecie, byłem najsurowszym krytykiem społeczności międzynarodowej, ONZ, mediów i tak zwanych intelektualistów, którzy nadal ignorowali te oczywiste fakty, które może zrozumieć nawet dziecko w wieku przedszkolnym.
Nie jest przesadą stwierdzenie, że ten dokument zasługuje na Pokojową Nagrodę Nobla.
Wyraźnie pokazuje, że jedną z najważniejszych przeszkód na drodze do pokoju jest rzeczywistość XXI wieku.
Jest to lektura obowiązkowa nie tylko dla Japończyków, ale także dla ludzi na całym świecie.

Prawdziwa natura chińskich „antyjapońskich nastrojów”
W świetle ostatnich incydentów, takich jak przypadek Chińczyka, który dopuścił się znieważenia świątyni Yasukuni oraz przypadek japońskiej matki i dziecka, którzy zostali pocięci przez tłum w Suzhou, rozważę kwestię „antyjapońskich nastrojów” w Chinach.
W tej kolumnie wyjaśniłem, że tak zwane „antyjapońskie nastroje” prawie nie istniały w Chinach przed 1990 rokiem.
W szczególności lata 80. były okresem, w którym japońska kultura popularna, od filmów po anime, ogarnęła cały naród.
W tamtym czasie dominującym sentymentem było „Ucz się od Japonii”.
Większość Chińczyków miała ogólnie pozytywne wrażenie o Japonii i poczucie podziwu dla niej.
Sugeruje to coś istotnego w „kwestiach historycznych”.　
Chiński rząd konsekwentnie wyjaśnia, że powodem wzrostu nastrojów antyjapońskich w Chinach są brutalne czyny popełnione przez japońskie wojsko w Chinach podczas drugiej wojny chińsko-japońskiej, ale jest to jawne kłamstwo.
Gdyby wydarzenia wojenne były przyczyną antyjapońskich nastrojów, to byłyby one silniejsze w latach 80. lub wcześniej, kiedy wspomnienia o wojnie były świeższe niż obecnie.
Jednak, jak wspomniano powyżej, fakty są zupełnie inne.
Innymi słowy, wydarzenia podczas wojny nie miały nic wspólnego z antyjapońskimi nastrojami w Chinach.
Kiedy więc i co wywołało antyjapońskie nastroje Chińczyków?
Wyzwalaczem było masowe zabijanie młodych ludzi przez Komunistyczną Partię Chin podczas protestów na placu Tiananmen w 1989 roku.
Ówczesna administracja Jiang Zemina promowała edukację antyjapońską na skalę ogólnokrajową, aby odwrócić niechęć i nienawiść Chińczyków do „obcego wroga”.
Dało to początek i pielęgnowało potwora „antyjapońskiego sentymentu” (jak szczegółowo opisano w mojej książce „Dlaczego Chińczycy nienawidzą Japończyków?” (PHP Research Institute, 2002)).
Co więcej, antyjapońska edukacja promowana przez administrację Jiang Zemina i kolejne administracje partii komunistycznej nie ograniczała się do edukacji szkolnej.
Przez kilka dziesięcioleci, począwszy od wczesnych lat dziewięćdziesiątych, rząd partii komunistycznej wykorzystywał wszystkie dostępne media i metody, w tym telewizję, film, gazety i wydawnictwa, aby prowadzić prawdziwie ogólnokrajową „wszechstronną edukację antyjapońską” dla wszystkich obywateli Chin.
Jednym z przykładów jest masowa produkcja i niemal codzienna emisja dramatów telewizyjnych opartych na drugiej wojnie chińsko-japońskiej.
Poprzez wielokrotne pokazywanie i podkreślanie scen japońskich żołnierzy bestialsko zabijających kobiety i dzieci w Chinach, zaszczepiono nienawiść do Japończyków.　
W wyniku lat zaciekłej edukacji antyjapońskiej prowadzonej we wszystkich kierunkach, intensywne nastroje antyjapońskie, a dokładniej „nienawiść do Japonii” bez żadnych podstaw, zostały stworzone i zakorzeniły się w sercach i umysłach wielu Chińczyków, zwłaszcza pokolenia, które otrzymało wykształcenie od lat 90-tych.
Jest to „prawdziwa natura antyjapońskich nastrojów” wśród Chińczyków po dziś dzień.　
W rezultacie, na przykład w 2005 roku, w całych Chinach doszło do antyjapońskich demonstracji i zamieszek na dużą skalę.
Incydent z początku tego artykułu, w którym chiński obywatel obraził świątynię Yasukuni, a także atak na japońską matkę i dziecko, który miał miejsce w Chinach, wynikały z narodowych antyjapońskich nastrojów i uczuć nienawiści Chińczyków.　
Chociaż incydent w Suzhou, w którym mężczyzna zaatakował japońską matkę i dziecko, został ledwo odnotowany w japońskich mediach, w pewnym momencie chiński internet był pełen komentarzy chwalących napastnika, mówiąc takie rzeczy jak „Dobra robota! Postąpiłeś słusznie” i »Osoba, która to zrobiła, jest bohaterem narodu!«.
Jedna z Chinek zadzwoniła do Biura Bezpieczeństwa Publicznego w Suzhou, gdzie przetrzymywany był napastnik.
Zażądała jego uwolnienia, wykrzykując swoją brutalną retorykę, taką jak „Japończycy są zwierzętami, a zabijanie zwierząt jest naturalne”.
Myślę, że widać, jak ekstremalne i szalone mogą być antyjapońskie nastroje i nienawiść do Chińczyków.　
My, jako Japończycy, musimy zdawać sobie sprawę z tego, że te antyjapońskie nastroje i nienawiść są powszechne nie tylko na poziomie zwykłych obywateli, ale przenikają cały reżim Komunistycznej Partii Chin.
To dlatego chiński ambasador w Japonii, którego zadaniem jest utrzymywanie stosunków z Japonią, może otwarcie wygłaszać skandaliczne uwagi, takie jak „Japończycy zostaną wciągnięci w ogień”.　
Co więcej, administracja Xi Jinpinga nie tylko toleruje istnienie zniekształconych antyjapońskich nastrojów w kraju, ale także celowo je wspiera i podtrzymuje.
Chińska gospodarka znajduje się w zapaści, a liczba bezrobotnych, głównie młodych ludzi, jest ogromna.
Rośnie niezadowolenie i niechęć ludzi do rządu.　
Podobnie jak poprzednia administracja Jiang Zemina stworzyła antyjapońskie nastroje i skierowała niechęć ludzi na Japonię, zawsze istnieje niebezpieczeństwo, że administracja Xi Jinpinga wykorzysta istniejące antyjapońskie nastroje do skierowania „eksplozji niechęci” na Japonię, aby zapobiec kryzysowi wewnętrznemu i podjąć kroki w celu dalszego podżegania antyjapońskich nastrojów.　
Jedną z naszych najważniejszych kwestii jest to, jak radzić sobie z tą niebezpieczną dyktaturą, w której większość ludzi i cały naród stał się „antyjapoński”.

2024/7/26 in Osaka

Este artigo merece um Prêmio Nobel da Paz.

O texto que se segue é um excerto da coluna do Sr. Sekihei na revista mensal Hanada, publicada no dia 26.
Tenho escrito sobre os factos revelados por este documento inconfundível e autêntico, especialmente na comunidade internacional e nas Nações Unidas.
Como sabem, tenho sido o mais severo crítico da comunidade internacional, das Nações Unidas, dos meios de comunicação social e dos chamados intelectuais, que têm continuado a ignorar estes factos óbvios que até uma criança do jardim de infância pode compreender.
Não é exagero dizer que este documento é digno do Prémio Nobel da Paz.
Mostra claramente que um dos obstáculos mais significativos à paz é uma realidade do século XXI.
É uma leitura obrigatória não só para o povo japonês, mas também para os povos de todo o mundo.

A verdadeira natureza do “sentimento anti-japonês” chinês
À luz dos recentes incidentes, como o caso do chinês que cometeu um ato insultuoso contra o Santuário Yasukuni e o caso da mãe e do filho japoneses que foram esfaqueados por uma multidão em Suzhou, vou analisar a questão do “sentimento anti-japonês” na China.
Nesta coluna, expliquei que o chamado “sentimento anti-japonês” era quase inexistente na China antes da década de 1990.
Em particular, a década de 1980 foi um período em que a cultura popular japonesa, desde filmes a anime, varreu a nação.
Na altura, o sentimento predominante era “Aprendam com o Japão”.
A maioria dos chineses tinha uma impressão geralmente positiva do Japão e um sentimento de admiração por ele.
Este facto sugere algo de vital sobre as “questões históricas”.　
O Governo chinês explica sistematicamente que a razão do aumento do sentimento anti-japonês na China se deve aos actos brutais cometidos pelos militares japoneses na China durante a Segunda Guerra Sino-Japonesa, mas isso é uma mentira descarada.
Se os acontecimentos durante a guerra fossem a causa do sentimento anti-japonês, então teria havido um sentimento anti-japonês mais forte na década de 1980 ou antes, quando as memórias da guerra eram mais frescas do que são atualmente.
No entanto, como já foi referido, os factos são completamente diferentes.
Por outras palavras, os acontecimentos durante a guerra não tiveram nada a ver com o sentimento anti-japonês na China.
Então, quando e o que despoletou o sentimento anti-japonês do povo chinês?
O gatilho foi a morte maciça de jovens pelo Partido Comunista Chinês durante os protestos da Praça Tiananmen em 1989.
O então governo de Jiang Zemin promoveu a educação anti-japonesa à escala nacional para desviar o ressentimento e o ódio do povo chinês contra o “inimigo estrangeiro”.
Isso deu origem e alimentou o monstro do “sentimento anti-japonês” (como detalhado no meu livro, “Why Do Chinese People Hate Japanese People?” (PHP Research Institute, 2002)).
Além disso, a educação anti-japonesa promovida pela administração de Jiang Zemin e pelas administrações subsequentes do Partido Comunista não se limitou à educação escolar.
Durante várias décadas, a partir do início da década de 1990, o governo do Partido Comunista utilizou todos os meios e métodos à sua disposição, incluindo a televisão, o cinema, os jornais e as publicações, para levar a cabo uma verdadeira “educação anti-japonesa global” a nível nacional e de forma contínua para todos os cidadãos chineses.
Um exemplo é a produção em massa e a transmissão quase diária de dramas televisivos baseados na Segunda Guerra Sino-Japonesa.
Ao mostrarem e enfatizarem repetidamente cenas de soldados japoneses a matarem selvaticamente mulheres e crianças na China, incutiram o ódio contra o povo japonês.　
Como resultado de anos de educação anti-japonesa cruel levada a cabo em todas as direcções, criou-se um intenso sentimento anti-japonês, ou mais precisamente, um “ódio ao Japão” sem qualquer fundamento, que se enraizou nos corações e mentes de muitos chineses, especialmente na geração que recebeu a sua educação a partir da década de 1990.
Esta é a “verdadeira natureza do sentimento anti-japonês” entre o povo chinês até aos dias de hoje.　
Como resultado, por exemplo, em 2005, registaram-se manifestações e motins anti-japoneses em grande escala em toda a China.
O incidente no início deste artigo, em que um cidadão chinês insultou o Santuário Yasukuni, bem como o ataque a uma mãe e uma criança japonesas que ocorreu na China, resultaram ambos do sentimento nacional anti-japonês e dos sentimentos de ódio do povo chinês.　
Embora o incidente de Suzhou, em que um homem atacou uma mãe e uma criança japonesas, quase não tenha sido noticiado pelos meios de comunicação social japoneses, a certa altura, a Internet chinesa estava cheia de comentários que elogiavam o agressor, dizendo coisas como “Muito bem! Fizeste o que estava certo” e ‘A pessoa que fez isto é um herói da nação!’.
Uma mulher chinesa telefonou para o Gabinete de Segurança Pública de Suzhou, onde o agressor estava detido.
Exigiu que ele fosse libertado, proferindo a sua retórica violenta, como “os japoneses são animais e é natural matar animais”.
Penso que se pode ver o quão extremo e louco pode ser o sentimento anti-japonês e o ódio do povo chinês.　
O que nós, como japoneses, em particular, precisamos de ter consciência é que este sentimento e ódio anti-japonês não prevalece apenas ao nível dos cidadãos comuns, mas permeia todo o regime do Partido Comunista Chinês.
É por isso que o embaixador chinês no Japão, cuja função é manter relações com o Japão, pode proferir abertamente observações ultrajantes como “o povo japonês será arrastado para o fogo”.　
Além disso, a administração Xi Jinping não só tolera a existência de um sentimento anti-japonês distorcido no país, como também o encoraja e preserva deliberadamente.
A economia da China está em colapso e há um grande número de desempregados, principalmente jovens.
A insatisfação e o ressentimento das pessoas em relação ao governo estão a aumentar.　
Tal como a anterior administração de Jiang Zemin criou um sentimento anti-japonês e direccionou o ressentimento do povo para o Japão, existe sempre o perigo de a administração de Xi Jinping utilizar o sentimento anti-japonês existente para direcionar a “explosão de ressentimento” para o Japão, a fim de evitar uma crise interna e tomar medidas para incitar ainda mais o sentimento anti-japonês.　
Uma das nossas questões mais importantes é como lidar com esta perigosa ditadura, em que a maioria do povo e toda a nação se tornaram “anti-japoneses”.

2024/7/26 in Osaka

Эта статья заслуживает Нобелевской премии мира.

Ниже приводится выдержка из колонки г-на Сэкихея в ежемесячном журнале «Ханада», опубликованной 26-го числа.
Я писал о фактах, раскрытых в этой безошибочной и подлинной газете, особенно в международном сообществе и Организации Объединенных Наций.
Как вы знаете, я был самым резким критиком международного сообщества, Организации Объединенных Наций, средств массовой информации и так называемых интеллектуалов, которые продолжали игнорировать эти очевидные факты, понятные даже ребенку в детском саду.
Не будет преувеличением сказать, что эта статья достойна Нобелевской премии мира.
Она ясно показывает, что одно из самых значительных препятствий на пути к миру - это реальность XXI века.
Ее обязательно нужно прочитать не только японскому народу, но и людям во всем мире.

Реальная природа китайских «антияпонских настроений»
В свете недавних инцидентов, таких как случай с китайцем, совершившим оскорбительный акт в отношении храма Ясукуни, и случай с японской матерью и ребенком, которые были зарезаны толпой в Сучжоу, я рассмотрю вопрос об «антияпонских настроениях» в Китае.
В этой колонке я уже объяснял, что так называемые «антияпонские настроения» практически не существовали в Китае до 1990-х годов.
В частности, 1980-е годы были периодом, когда японская популярная культура, от фильмов до аниме, захлестнула страну.
Преобладающим настроением того времени было «Учитесь у Японии».
У большинства китайцев сложилось в целом положительное впечатление о Японии и чувство восхищения ею.
Это говорит о том, что в «исторических вопросах» есть что-то важное.　
Китайское правительство постоянно объясняет, что причиной роста антияпонских настроений в Китае являются жестокие действия, совершенные японскими военными в Китае во время Второй китайско-японской войны, но это откровенная ложь.
Если бы причиной антияпонских настроений были события во время войны, то антияпонские настроения были бы сильнее в 1980-х годах или раньше, когда воспоминания о войне были более свежими, чем сегодня.
Однако, как уже говорилось выше, факты совершенно иные.
Иными словами, события во время войны не имели никакого отношения к антияпонским настроениям в Китае.
Итак, когда и что вызвало антияпонские настроения китайского народа?
Толчком послужили массовые убийства молодых людей, совершенные китайской коммунистической партией во время протестов на площади Тяньаньмэнь в 1989 году.
Тогдашняя администрация Цзян Цзэминя поощряла антияпонское образование в общенациональном масштабе, чтобы направить негодование и ненависть китайского народа на «иностранного врага».
Это породило и взрастило монстра «антияпонских настроений» (как подробно описано в моей книге «Почему китайцы ненавидят японцев?» (PHP Research Institute, 2002)).
Более того, антияпонское образование, пропагандируемое администрацией Цзян Цзэминя и последующими администрациями Коммунистической партии, не ограничивалось школьным образованием.
На протяжении нескольких десятилетий, начиная с начала 1990-х годов, правительство Коммунистической партии использовало все имеющиеся в его распоряжении средства массовой информации и методы, включая телевидение, кино, газеты и издательское дело, для проведения подлинно общенационального «всестороннего антияпонского образования» на постоянной основе для всех граждан Китая.
Одним из примеров является массовое производство и почти ежедневная трансляция телевизионных драм, основанных на Второй китайско-японской войне.
Многократно демонстрируя и подчеркивая сцены жестокого убийства японскими солдатами женщин и детей в Китае, они внушали ненависть к японскому народу.　
В результате многолетнего злобного антияпонского воспитания, проводимого по всем направлениям, в сердцах и умах многих китайцев, особенно поколения, получившего школьное образование в 1990-е годы, возникли и укоренились сильные антияпонские настроения, а точнее, «ненависть к Японии», не имеющая под собой никаких оснований.
Это и есть «истинная природа антияпонских настроений» среди китайского народа по сей день.　
В результате, например, в 2005 году по всему Китаю прошли масштабные антияпонские демонстрации и беспорядки.
Инцидент в начале этой статьи, в котором гражданин Китая оскорбил храм Ясукуни, а также нападение на японскую мать и ребенка, произошедшее в Китае, - все это было вызвано национальными антияпонскими настроениями и чувством ненависти китайского народа.　
Хотя инцидент в Сучжоу, где мужчина напал на японскую мать и ребенка, почти не освещался в японских СМИ, в китайском Интернете в какой-то момент появилось множество комментариев, восхваляющих нападавшего, таких как «Молодец! Ты поступил правильно» и „Человек, который это сделал, - герой нации!“.
Одна китаянка позвонила в Бюро общественной безопасности Сучжоу, где содержался нападавший.
Она потребовала освободить его, изрекая жестокие фразы, такие как «Японцы - животные, и убивать животных вполне естественно».
Думаю, вы понимаете, насколько экстремальными и безумными могут быть антияпонские настроения и ненависть к китайскому народу.　
Нам, японцам, особенно необходимо осознавать, что эти антияпонские настроения и ненависть распространены не только на уровне простых граждан, но и пронизывают весь режим Коммунистической партии Китая.
Именно поэтому китайский посол в Японии, чья работа заключается в поддержании отношений с Японией, может открыто произносить такие возмутительные высказывания, как «японский народ будет втянут в огонь».　
Более того, администрация Си Цзиньпина не только мирится с существованием искаженных антияпонских настроений внутри страны, но и намеренно поощряет и сохраняет их.
Экономика Китая находится в состоянии коллапса, в стране много безработных, в основном молодых людей.
Недовольство и недовольство правительством растет.　
Как прежняя администрация Цзян Цзэминя создала антияпонские настроения и направила народное недовольство на Японию, так и всегда существует опасность, что администрация Си Цзиньпина использует существующие антияпонские настроения, чтобы направить «взрыв недовольства» на Японию для предотвращения внутреннего кризиса и предпримет шаги для дальнейшего разжигания антияпонских настроений.　
Один из самых важных вопросов - как справиться с этой опасной диктатурой, когда большинство людей и вся нация стали «антияпонскими».

2024/7/26 in Osaka

이 논문은 노벨평화상을 받을 만합니다.

다음은 26일 발행된 월간지 하나다에 실린 세키헤이 씨의 칼럼에서 발췌한 내용입니다.
저는 이 명백하고 진실한 신문에 의해 밝혀진 사실, 특히 국제 사회와 유엔에 대해 글을 써 왔습니다.
아시다시피 저는 유치원생도 알 수 있는 이 명백한 사실을 계속 외면해 온 국제사회와 유엔, 언론, 소위 지식인들을 가장 혹독하게 비판해 왔습니다.
이 논문은 노벨 평화상을 받을 만한 가치가 있다고 해도 과언이 아닙니다.
평화를 가로막는 가장 중요한 장애물 중 하나가 21세기의 현실임을 분명히 보여줍니다.
일본 국민뿐만 아니라 전 세계인이 반드시 읽어야 할 필독서입니다.

중국 '반일 감정'의 실체
야스쿠니 신사에 모욕적인 행위를 한 중국인 남성 사건, 쑤저우에서 폭도들에게 칼부림을 당한 일본인 모자 사건 등 최근의 사건에 비추어 중국 내 '반일 감정' 문제를 생각해 보겠습니다.
이 칼럼에서 저는 1990년대 이전에는 중국에서 이른바 '반일 감정'이 거의 존재하지 않았다고 설명했습니다.
특히 1980년대는 영화부터 애니메이션까지 일본 대중문화가 중국을 휩쓸던 시기였습니다.
당시의 지배적인 정서는 “일본으로부터 배우자”였습니다.
대부분의 중국인은 일본에 대해 대체로 긍정적인 인상을 가지고 있었고 일본에 대한 동경심을 가지고 있었습니다.
이는 “역사적 문제”에 대해 중요한 것을 시사합니다.　
중국 정부는 중국 내 반일 감정이 높아진 이유가 제2차 중일전쟁 당시 일본군이 중국에서 저지른 잔인한 행위 때문이라고 일관되게 설명하지만, 이는 노골적인 거짓말입니다.
전쟁 중 발생한 사건이 반일 감정의 원인이라면 전쟁에 대한 기억이 지금보다 더 생생했던 1980년대나 그 이전에는 반일 감정이 더 강했을 것입니다.
하지만 위에서 언급한 바와 같이 사실관계는 전혀 다릅니다.
즉, 전쟁 중 발생한 사건은 중국의 반일 감정과는 아무런 관련이 없습니다.
그렇다면 중국인들의 반일 감정은 언제, 무엇 때문에 촉발된 것일까요?
1989년 천안문 시위 당시 중국 공산당이 젊은이들을 대량 학살한 것이 계기가 되었습니다.
당시 장쩌민 정부는 중국인들의 분노와 증오를 “외적”으로 돌리기 위해 전국적인 규모의 반일 교육을 추진했습니다.
이는 '반일 감정'이라는 괴물을 낳고 키웠습니다(제 책 “중국인은 왜 일본인을 미워하는가?”(PHP 연구소, 2002)에 자세히 설명되어 있습니다). (PHP 연구소, 2002)).
게다가 장쩌민 정권과 이후 공산당 정권이 추진한 반일 교육은 학교 교육에만 국한되지 않았습니다.
1990년대 초부터 수십 년 동안 공산당 정부는 텔레비전, 영화, 신문, 출판 등 모든 매체와 방법을 동원하여 모든 중국 국민을 대상으로 진정으로 전국적인 '전방위적인 반일 교육'을 지속적으로 실시했습니다.
한 가지 예로 제2차 중일전쟁을 소재로 한 텔레비전 드라마를 대량 제작하여 거의 매일 방송하고 있습니다.
일본군이 중국 여성과 어린이를 잔인하게 살해하는 장면을 반복적으로 보여주고 강조함으로써 일본인에 대한 증오심을 심어주었습니다.　
수년간 악랄한 반일 교육이 전방위적으로 실시된 결과, 많은 중국인, 특히 1990년대 이후 학교 교육을 받은 세대의 마음속에 강렬한 반일 감정, 더 정확하게는 근거 없는 '일본 혐오'가 생겨났고 뿌리내렸습니다.
이것이 오늘날까지 중국인들 사이에서 '반일 감정의 본질'로 자리 잡고 있습니다.　
그 결과 2005년에는 중국 전역에서 대규모 반일 시위와 폭동이 일어났습니다.
이 글의 서두에 소개한 중국인이 야스쿠니 신사를 모욕한 사건과 중국에서 발생한 일본인 모자 피습 사건은 모두 중국인의 반일 감정과 증오심에서 비롯된 것입니다.　
한 남성이 일본인 모자를 공격한 쑤저우 사건은 일본 언론에 거의 보도되지 않았지만, 한때 중국 인터넷에는 가해자를 칭찬하는 댓글이 가득했고, “잘했다! 당신은 옳은 일을 했다”, ‘그 사람은 민족의 영웅이다!’ 등의 댓글로 가득했습니다.
한 중국 여성은 가해자가 수감되어 있는 쑤저우 공안국에 전화를 걸었습니다.
그녀는 “일본인은 동물이며 동물을 죽이는 것은 당연하다”는 등의 폭력적인 수사를 쏟아내며 그를 석방해 달라고 요구했습니다.
중국인들의 반일 감정과 혐한이 얼마나 극단적이고 광적인지 알 수 있을 것입니다.　
특히 일본인으로서 우리가 알아야 할 것은 이러한 반일 감정과 증오가 일반 시민 수준에서 만연한 것이 아니라 중국 공산당 정권 전체에 스며들어 있다는 것입니다.
그렇기 때문에 일본과의 관계를 유지하는 것이 임무인 주일 중국 대사가 “일본 국민이 불 속으로 끌려갈 것”과 같은 터무니없는 발언을 공개적으로 내뱉을 수 있는 것입니다.　
게다가 시진핑 정부는 중국 내 왜곡된 반일 감정의 존재를 용인할 뿐만 아니라 의도적으로 이를 조장하고 보존하고 있습니다.
중국 경제는 붕괴되고 있으며, 주로 젊은이들을 중심으로 수많은 실업자가 발생하고 있습니다.
정부에 대한 국민들의 불만과 분노가 커지고 있습니다.　
전 장쩌민 정부가 반일 감정을 조성하고 국민의 분노를 일본으로 향하게 한 것처럼 시진핑 정부도 기존의 반일 감정을 이용해 국내 위기를 모면하고 반일 감정을 더욱 부추기는 조치를 취할 위험이 항상 존재합니다.　
우리의 가장 중요한 문제 중 하나는 국민 대다수와 국가 전체가 “반일”이 되어버린 이 위험한 독재 정권에 어떻게 대처할 것인가 하는 것입니다.

2024/7/26 in Osaka

Die vom GHQ vermittelte masochistische Sicht auf die Geschichte.

Bei globaler Bildung geht es darum, eine oder mehrere Runden im Rückstand zu sein

2024/5/10

Der Hauptgrund liegt darin, dass Finnland in den akademischen Prüfungen am besten abgeschnitten hat, aber schließlich ging es in letzter Zeit bergab.
09. Mai 2018

Es ist keine Übertreibung zu sagen, dass dieser Artikel alle Ursachen der heutigen Situation identifiziert, die Japan ruiniert.
Die Hauptursachen sind natürlich:
Der Pseudomoralismus, auf den sich diese Kolumne immer wieder bezog.
Die vom GHQ vermittelte masochistische Sicht auf die Geschichte.
Die linken Pädophilen, die die Universitäten dominieren.
Das Folgende ist eine Fortsetzung des vorherigen Abschnitts.

Bei globaler Bildung geht es darum, eine oder mehrere Runden im Rückstand zu sein
- Das ist genau die Art von Erziehung, die Herr Fujiwaras Vater (Jiro Nitta) praktiziert, nicht wahr?
Fujiwara
Ich habe in den USA und im Vereinigten Königreich studiert und als ich weltweit gereist bin, wurde mir etwas klar.
Das heißt, Japan liegt in Bezug auf den durchschnittlichen intellektuellen, pädagogischen, kulturellen, Etikette- und Verhaltensreifegrad, einschließlich moralischer Standards und Mitgefühl, weit vor anderen Ländern.
Kein anderes Land verfügt über die gleiche Disziplin, Rücksichtnahme und das gleiche Mitgefühl wie die Japaner.
Die Chinesen haben nur wenige dieser drei Dinge, und die Amerikaner und Briten werden viele nette Dinge für Sie tun, wenn Sie es erklären, aber sie werden nichts für Sie tun, wenn Sie schweigen.
Es ist gefährlich, diese Überlegenheit zu vergessen und nur das Ausland zu imitieren.
Der dramatische Niedergang des Vereinigten Königreichs im 20. Jahrhundert hat gezeigt, dass das Erlernen der englischen Sprache, egal wie viel man lernt, nicht zu nationalem Wohlstand führt.
Sie sind die besten Englisch sprechenden Menschen der Welt (lacht).
Abgesehen von der Finanzierung ist ihre Wirtschaft jedoch völlig nutzlos.
Sie können Spezialisten für Übersetzungen und Dolmetschen engagieren, und Englisch hat nichts mit Geschäft zu tun.
Es macht Sie nicht zu einer internationalen Person.
Nur etwa jeder zehnte amerikanische College-Student könnte als international gelten.
Interessant ist auch die Feststellung, dass meines Wissens die Japaner umso negativer über den Englischunterricht ab der Grundschule eingestellt sind, je besser sie Englisch sprechen.
In der Grundschule ist es die japanische Sprache, die japanische Sprache und die japanische Sprache und nicht Englisch.
Im Gegenteil, nur diejenigen, die der englischen Sprache nicht mächtig sind, versuchen, ihre Kinder zum Englischlernen zu zwingen, als ob sie „ihre Eltern rächen“ würden.
Es ist ein großes Problem für eine Generation, die das japanische Vorbild vergessen hat und sich dem Englischen und der Informatik unterworfen hat, um ihnen ein Gefühl der Minderwertigkeit gegenüber dem Westen zu vermitteln.

-Völlig unnötige Einmischung.
Fujiwara
Es ist schön zu sehen, wie Zweitklässler von Hokkaido bis Okinawa gleichzeitig die sieben Schritte der Multiplikation 99 lernen.
Es ist das Ergebnis einer landesweit einheitlichen Unterrichts- und Lehrbuchzertifizierung.
In vielen Ländern sind die Bildungsinhalte und -standards von Staat zu Staat unterschiedlich und es mangelt an Disziplin in den Grundlagen.
Als westliche Gelehrte dies erkannten, begannen sie in den 1980er Jahren zu sagen: „Wenn wir Japan nicht nachahmen, werden wir nicht in der Lage sein, mit Japan zu konkurrieren, das der einzige Gewinner in der Wirtschaft ist.“
Allerdings lasen japanische Bildungswissenschaftler die früheren westlichen Zeitungen und förderten die „Yutori“-Bildung von Ende der 1990er bis in die 2000er Jahre, indem sie den Westen nachahmten.
Nachdem bewiesen war, dass die „Yutori“-Erziehung „die Bildung lockerte“, bestand der nächste Schritt darin, „von der finnischen Methode zu lernen“.
Der Hauptgrund dafür war, dass Finnland bei den akademischen Leistungstests der OECD-Mitgliedsländer (Organisation für wirtschaftliche Zusammenarbeit und Entwicklung) am besten abgeschnitten hat, doch in letzter Zeit ging es bergab.
Der Grund ist einfach: Einwanderer sind in Finnland angekommen und das Schulniveau ist dramatisch gesunken.
Dennoch hat Japan beschlossen, die Anfangsklasse für Englisch von der fünften auf die dritte zu ändern, mit der Begründung, dass China und Südkorea die Schüler energisch ermutigen, ab der Grundschule Englisch zu lernen, und dass Japan verlieren wird, wenn es nicht dasselbe tut.
Mir wird schwindelig, weil Japan ein Land nachahmt, dessen Wirtschaft so schwach ist, dass es nicht einmal einen Nobelpreis gewinnen kann.
Wir springen auch auf den „eine oder mehrere Runden Rückstand“-Zug der globalen Bildung auf, etwa in den Bereichen IT, Präsentationen usw.
Sie ahmen nacheinander fremde Länder nach, ohne sich darüber im Klaren zu sein, dass Japan vier Jahrhunderte lang, von der frühen Edo-Zeit bis etwa zum Jahr 2000, das beste Land der Welt war.
Der Kern der Grundschulbildung unseres Landes liegt in der Gründlichkeit der Grundlagen: Lesen, Schreiben und Rechnen.
Das Wichtigste ist „Lesen“ – also Lesen.
Wenn wir Kinder nicht dazu bringen, Bücher statt elektronischer Geräte in die Hand zu nehmen, wird unser Land wirklich zugrunde gehen.
Es ist eine sehr oberflächliche Sicht auf die menschliche Natur zu glauben, dass unsere Kinder weltoffen werden und unterschiedliche Werte entwickeln, wenn wir sie mit Englisch und IT vollstopfen.
Bildung ist ein viel komplexeres Unterfangen als Wirtschaft oder Politik.
Es ist etwas anderes als das, was sich die Keidanren oder die Regierung einfach ausdenken und reformieren können.
Dieser Artikel wird fortgesetzt.

2024/7/26 in Osaka

Această lucrare merită un Premiu Nobel pentru Pace.

Ceea ce urmează este un extras din articolul domnului Sekihei din revista lunară Hanada, publicat pe 26.
Am scris despre faptele dezvăluite de această lucrare inconfundabilă și autentică, în special în comunitatea internațională și Organizația Națiunilor Unite.
După cum știți, am fost cel mai sever critic al comunității internaționale, al Organizației Națiunilor Unite, al mass-media și al așa-numiților intelectuali, care au continuat să ignore aceste fapte evidente pe care le poate înțelege chiar și un copil de grădiniță.
Nu este exagerat să spun că această lucrare este demnă de Premiul Nobel pentru Pace.
Ea arată în mod clar că unul dintre cele mai semnificative obstacole în calea păcii este o realitate a secolului XXI.
Este o lectură obligatorie nu numai pentru poporul japonez, ci și pentru oamenii din întreaga lume.

Natura reală a „sentimentelor antijaponeze” din China
În lumina incidentelor recente, cum ar fi cazul chinezului care a comis un act insultător la adresa sanctuarului Yasukuni și cazul mamei și copilului japonezi care au fost tăiați de o mulțime în Suzhou, voi analiza problema „sentimentului antijaponez” în China.
În această rubrică, am explicat că așa-numitul „sentiment antijaponez” era aproape inexistent în China înainte de anii 1990.
În special, anii 1980 au fost o perioadă în care cultura populară japoneză, de la filme la anime-uri, a cuprins întreaga națiune.
Sentimentul predominant al vremii era „Învățați de la Japonia”.
Majoritatea chinezilor aveau o impresie în general pozitivă despre Japonia și un sentiment de admirație pentru aceasta.
Acest lucru sugerează ceva esențial cu privire la „problemele istorice”.　
Guvernul chinez explică în mod constant că motivul creșterii sentimentului antijaponez în China se datorează actelor brutale comise de armata japoneză în China în timpul celui de-al doilea război sino-japonez, dar aceasta este o minciună flagrantă.
Dacă evenimentele din timpul războiului ar fi fost cauza sentimentului antijaponez, atunci ar fi existat un sentiment antijaponez mai puternic în anii 1980 sau mai devreme, când amintirile războiului erau mai proaspete decât sunt astăzi.
Cu toate acestea, după cum s-a menționat mai sus, faptele sunt complet diferite.
Cu alte cuvinte, evenimentele din timpul războiului nu au avut nimic de-a face cu sentimentul antijaponez din China.
Așadar, când și ce a declanșat sentimentul antijaponez al poporului chinez?
Declanșatorul a fost uciderea masivă a tinerilor de către Partidul Comunist Chinez în timpul protestelor din Piața Tiananmen din 1989.
Administrația de atunci a lui Jiang Zemin a promovat educația antijaponeză la scară națională pentru a deturna resentimentele și ura poporului chinez față de „inamicul străin”.
Aceasta a dat naștere și a alimentat monstrul „sentimentului antijaponez” (așa cum este detaliat în cartea mea, „De ce urăsc chinezii pe japonezi?” (PHP Research Institute, 2002)).
În plus, educația antijaponeză promovată de administrația Jiang Zemin și de administrațiile ulterioare ale Partidului Comunist nu s-a limitat la educația școlară.
Timp de mai multe decenii, de la începutul anilor 1990, guvernul Partidului Comunist a utilizat toate mijloacele și metodele aflate la dispoziția sa, inclusiv televiziunea, filmul, ziarele și publicațiile, pentru a realiza o adevărată „educație antijaponeză globală” la nivel național în mod continuu pentru toți cetățenii chinezi.
Un exemplu este producția în masă și difuzarea aproape zilnică a dramelor de televiziune bazate pe cel de-al doilea război sino-japonez.
Prin prezentarea și accentuarea repetată a scenelor în care soldații japonezi ucid cu sălbăticie femei și copii în China, au insuflat ura față de poporul japonez.　
Ca urmare a anilor de educație antijaponeză vicioasă desfășurată în toate direcțiile, un sentiment antijaponez intens sau, mai exact, „ura față de Japonia” fără niciun fel de fundament, a fost creat și a prins rădăcini în inimile și mințile multor chinezi, în special ale generației care a fost școlită începând cu anii 1990.
Aceasta este „adevărata natură a sentimentului antijaponez” în rândul poporului chinez până în prezent.　
Ca urmare, de exemplu, în 2005, au avut loc demonstrații și revolte antijaponeze pe scară largă în toată China.
Incidentul de la începutul acestui articol, în care un cetățean chinez a insultat sanctuarul Yasukuni, precum și atacul asupra unei mame și a unui copil japonezi care a avut loc în China, au pornit ambele de la sentimentul național antijaponez și de ură al poporului chinez.　
Deși incidentul din Suzhou, în care un bărbat a atacat o mamă și un copil japonezi, a fost foarte puțin mediatizat în presa japoneză, la un moment dat, internetul chinezesc a fost plin de comentarii care îl lăudau pe agresor, spunând lucruri precum „Bine făcut! Ai făcut ceea ce trebuia” și ”Persoana care a făcut asta este un erou al națiunii!”
O chinezoaică a sunat la Biroul de securitate publică din Suzhou, unde agresorul era reținut.
Ea a cerut ca acesta să fie eliberat, lansând retorica ei violentă, cum ar fi „Japonezii sunt animale și este normal să ucizi animale”.
Cred că puteți vedea cât de extreme și nebunești pot fi sentimentele antijaponeze și ura poporului chinez.　
Ceea ce noi, ca japonezi, în special, trebuie să știm este că acest sentiment și această ură antijaponeză nu sunt răspândite doar la nivelul cetățenilor obișnuiți, ci pătrund în întregul regim al Partidului Comunist Chinez.
Acesta este motivul pentru care ambasadorul chinez în Japonia, a cărui sarcină este să mențină relațiile cu Japonia, poate face în mod deschis remarci scandaloase precum „poporul japonez va fi târât în foc”.　
În plus, administrația Xi Jinping nu numai că tolerează existența unui sentiment antijaponez distorsionat în interiorul țării, dar îl și încurajează și îl menține în mod deliberat.
Economia Chinei este în colaps și există un număr mare de șomeri, în special tineri.
Nemulțumirea și resentimentele populației față de guvern sunt în creștere.　
La fel cum fosta administrație Jiang Zemin a creat un sentiment antijaponez și a îndreptat resentimentele oamenilor către Japonia, există întotdeauna pericolul ca administrația Xi Jinping să folosească sentimentul antijaponez existent pentru a îndrepta „explozia de resentimente” către Japonia pentru a evita o criză internă și să ia măsuri pentru a incita în continuare sentimentul antijaponez.　
Una dintre cele mai importante probleme ale noastre este cum să facem față acestei dictaturi periculoase, în care majoritatea poporului și întreaga națiune au devenit „antijaponeze”.

2024/7/26 in Osaka

 

Hierdie artikel verdien 'n Nobelprys vir Vrede.

Die volgende is 'n uittreksel uit mnr. Sekihei se rubriek in die maandelikse tydskrif Hanada, gepubliseer op die 26ste.
Ek het geskryf oor die feite wat deur hierdie onmiskenbare en outentieke koerant geopenbaar is, veral in die internasionale gemeenskap en die Verenigde Nasies.
Soos u weet, was ek die ernstigste kritikus van die internasionale gemeenskap, die Verenigde Nasies, die media en sogenaamde intellektuele, wat aangehou het om hierdie ooglopende feite te ignoreer wat selfs 'n kleuterskoolkind kan verstaan.
Dit is geen oordrywing om te sê dat hierdie artikel die Nobelprys vir Vrede waardig is nie.
Dit wys duidelik dat een van die belangrikste struikelblokke vir vrede 'n werklikheid van die 21ste eeu is.
Dit is 'n moet-lees nie net vir die Japannese mense nie, maar ook vir mense wêreldwyd.

Die ware aard van Chinese "Anti-Japannese sentiment"
In die lig van onlangse voorvalle soos die geval van die Chinese man wat 'n beledigende daad teen Yasukuni-heiligdom gepleeg het en die saak van die Japannese ma en kind wat deur 'n gepeupel in Suzhou afgemaai is, sal ek die kwessie van "anti-Japannese sentiment oorweeg " in Sjina.
In hierdie rubriek het ek verduidelik dat sogenaamde “anti-Japannese sentiment” byna nie bestaan ​​het in China voor die 1990's nie.
In die besonder, die 1980's was 'n tydperk toe die Japannese populêre kultuur, van films tot anime, die nasie gespoel het.
Die heersende sentiment van die tyd was "Leer van Japan."
Die meeste Chinese het 'n oor die algemeen positiewe indruk van Japan gehad en 'n gevoel van bewondering daarvoor.
Dit suggereer iets noodsaaklik oor die "historiese kwessies."
Die Chinese regering verduidelik konsekwent dat die rede vir die toename in anti-Japannese sentiment in China te wyte is aan die wrede dade wat die Japannese weermag in China gepleeg het tydens die Tweede Sino-Japannese Oorlog, maar dit is 'n blatante leuen.
As gebeure tydens die oorlog die oorsaak van anti-Japannese sentiment was, dan sou daar sterker anti-Japannese sentiment gewees het in die 1980's of vroeër, toe herinneringe aan die oorlog varser was as wat dit vandag is.
Soos hierbo genoem, is die feite egter heeltemal anders.
Met ander woorde, die gebeure tydens die oorlog het niks te doen gehad met anti-Japannese sentiment in China nie.
So, wanneer en wat het die anti-Japannese sentiment van die Chinese mense veroorsaak?
Die sneller was die massiewe moord op jongmense deur die Chinese Kommunistiese Party tydens die Tiananmen-plein-betogings van 1989.
Die destydse Jiang Zemin-administrasie het anti-Japannese onderwys op 'n landwye skaal bevorder om die wrewel en haat van die Chinese volk na die "buitelandse vyand" af te lei.
Dit het aanleiding gegee tot en gekoester die monster van "anti-Japannese sentiment" (soos uiteengesit in my boek, "Waarom haat Chinese mense Japannese mense?" (PHP Research Institute, 2002)).
Verder was die anti-Japannese onderwys wat deur die Jiang Zemin-administrasie en daaropvolgende Kommunistiese Party-administrasies bevorder is, nie beperk tot skoolonderrig nie.
Vir 'n paar dekades vanaf die vroeë 1990's het die Kommunistiese Party-regering alle media en metodes tot sy beskikking, insluitend televisie, film, koerante en publikasie, gebruik om 'n werklik landwye "allround anti-Japannese onderwys" op 'n deurlopende basis uit te voer vir alle Chinese burgers.
Een voorbeeld is die massaproduksie en byna daaglikse uitsending van televisiedramas gebaseer op die Tweede Sino-Japannese Oorlog.
Deur herhaaldelik tonele te wys en te beklemtoon van Japannese soldate wat vroue en kinders wreed vermoor in China, het hulle haat teenoor die Japannese mense ingeboesem.
As gevolg van jare se bose anti-Japannese onderwys wat in alle rigtings uitgevoer is, is intense anti-Japannese sentiment, of meer akkuraat, "haat van Japan" sonder enige grondslag geskep en het wortel geskiet in die harte en gedagtes van baie Chinese mense, veral die generasie wat hul skoolopleiding vanaf die 1990's ontvang het.
Dit is die "ware aard van anti-Japannese sentiment" onder die Chinese mense tot vandag toe.
Gevolglik was daar byvoorbeeld in 2005 grootskaalse anti-Japannese betogings en onluste regdeur China.
Die voorval aan die begin van hierdie artikel, waarin 'n Chinese burger Yasukuni-heiligdom beledig het, sowel as die aanval op 'n Japannese ma en kind wat in China plaasgevind het, het albei gespruit uit die Chinese volk se nasionale anti-Japannese sentiment en gevoelens van haat.
Alhoewel die Suzhou-voorval, waarin 'n man 'n Japannese ma en kind aangeval het, skaars in die Japannese media gerapporteer is, was die Chinese internet op 'n stadium vol kommentaar wat die aanvaller geprys het en dinge gesê het soos "Welgedaan! Jy het reg gedoen ding" en "Die persoon wat dit gedoen het, is 'n held van die nasie!"
Een Chinese vrou het die Suzhou Openbare Veiligheidsburo gebel, waar die aanvaller aangehou is.
Sy het geëis dat hy vrygelaat word, en het haar gewelddadige retoriek uitgespreek, soos "Japannese is diere, en dit is net natuurlik om diere dood te maak."
Ek dink jy kan sien hoe ekstreem en mal die anti-Japannese sentiment en haat van die Chinese mense kan wees.
Wat ons, as Japannese, in die besonder, moet weesbewus daarvan is dat hierdie anti-Japannese sentiment en haat nie net op die vlak van gewone burgers voorkom nie, maar die hele Chinese Kommunistiese Party-regime deurdring.
Daarom kan die Chinese ambassadeur in Japan, wie se taak dit is om betrekkinge met Japan te handhaaf, openlik verregaande opmerkings uitspook soos “die Japannese mense sal in die vuur ingesleep word”.
Verder duld die Xi Jinping-administrasie nie net die bestaan ​​van verwronge anti-Japannese sentiment binne die land nie, maar moedig dit ook doelbewus aan en bewaar dit.
China se ekonomie is besig om in duie te stort, en daar is 'n groot aantal werklose mense, hoofsaaklik jong mense.
Mense se ontevredenheid en wrok jeens die regering neem toe.
Net soos die voormalige Jiang Zemin-administrasie anti-Japannese sentiment geskep het en die mense se wrok teenoor Japan gerig het, is daar altyd die gevaar dat die Xi Jinping-administrasie bestaande anti-Japannese sentiment sal gebruik om die "ontploffing van wrok" op Japan te rig om 'n binnelandse krisis en stappe neem om anti-Japannese sentiment verder aan te wakker.
Een van ons belangrikste kwessies is hoe om hierdie gevaarlike diktatuur te hanteer, waar die meerderheid van die mense en die hele nasie “anti-Japannees” geword het.

 

2024/7/26 in Osaka