Masahiro Mijazaki je badatel a spisovatel, který je pravděpodobně současným Tadao Umesaem.
Nahlédl jsem do jeho posledního díla a byl jsem přesvědčen, že se jedná o jednu z jeho nejlepších knih.
Byl jsem přesvědčen, že je to jedna z jeho nejlepších knih vůbec.
V této kapitole chci uvést úryvek ze stran 70 až 77.
Je to povinná četba nejen pro Japonce, ale pro lidi na celém světě.
Vždyť špatná propagace je slabinou Japonska.
Pravda moderních dějin se liší od toho, co analyzovali pováleční historici a co psaly učebnice dějepisu, a nakonec Mao Ce-tungovy plány Japonsko rozvrátily.
Byl to japonsko-čínský incident (levicoví historici jej nazývají "japonsko-čínská válka"), v němž se Japonsko dostalo do spiknutí, které chytře zosnovala Komunistická strana Číny.
Světoví padouši podvedli Japonsko, naivní a plné dobrých úmyslů.
Spiknutí se soustředilo v roce 1937.
"Japonsko respektuje mezinárodní právo a váží si historických faktů. V Číně jsou však mezinárodní právo a historie pouhými zbraněmi politiky. Musíme důkladně vyvrátit teorii o japonském útočníkovi a odhalit otevřené lži Číny," poznamenal Jason Morgan, docent na univerzitě v Reitaku.
Komunistická strana Číny zapojila Japonsko do vyčerpání Čankajškových kuomintangských sil, které by byly nuceny proti nim bojovat.
V té době vládla v Číně "Čínská republika" pod vedením KMT.
Cílem ČKS bylo prodloužit válku a způsobit její zabřednutí, a tím vyčerpat japonskou armádu.
ČKS by se chopila příležitosti, až by byl Kuomintang vyčerpán a jeho morálka ochabla, a převzala by kontrolu nad zemí.
To byla Mao Ce-tungova strategie.
Je založena na logice zla po celou dobu.
Současná ČKS označuje armádu ROC, tehdejší "pravidelnou armádu", za "falešnou armádu".
Historické památníky v různých částech Číny jsou místem jejich politické propagandy, takže ČKS staví do pozice legitimní a Čankajškovu armádu do pozice falešné armády.
Je to snadno pochopitelné falšování historie.
Čankajškova armáda se dopustila řady bizarních masakrů, bezstarostně porušovala dohodu o příměří a ve spolupráci se Západem vedla propagandistickou válku, například Nankingský masakr.
Za tím vším stál Mao Ce-tungův mazaný plán.
A za ním stála Amerika.
Co se stalo v roce 1937?
Dne 7. července došlo k incidentu na mostě Tongzhu (Liu Shaoqi a další zahájili palbu na japonské jednotky, čímž připravili půdu pro začátek války).
29. července Incident v Tung-čou (stovky japonských obyvatel byly povražděny ve snaze vyprovokovat Japonce).
13. srpna, Šanghajský incident (nevybíravé vraždění, Japonsko se brání a japonské veřejné mínění je pobouřeno). Japonské veřejné mínění bylo pobouřeno)
10. prosince, Nankingský incident (kuomintangské jednotky uprchly z města a obyvatelé Nankingu přivítali vstup japonských vojáků)
Tato série zápletek způsobila, že Japonsko rozšířilo svou frontovou linii.
Byl to Mao Ce-tung, kdo se škodolibě radoval.
Kniha Hiromičiho Motekiho "Pravda za čínsko-japonskou válkou" (Heart Publishing Co., Ltd.) poukazuje na to, že "tchung-čouský incident" Japonsko rozzuřil.
Bylo zmasakrováno velké množství Japonců a japonská média o tom široce informovala.
Japonská média informovala o masakru mnoha Japonců a nadměrně velká slova "Potrestejte tyranskou Čínu (= Šinu)" zdobila titulní stránky.
Japonská vláda však nakonec zformulovala mírový plán Funatsu.
Tento mírový plán vyzýval Japonsko, aby se vzdalo většiny zájmů, které získalo v severní Číně od mandžuského incidentu.
Zločinci snadno oklamali "dobré úmysly" Japonců.
Kdo by si pomyslel, že v roce 1949 Mao Ce-tung na náměstí Nebeského klidu založí diktátorský stát s názvem Lidová republika?
Japonská nečinnost, hloupá diplomacie a špatná propaganda nakonec přispěly k nastolení této diktatury.
Osudovou chybou Japonska je špatná propagace.
V knize "The Inside Story of China's War Propaganda" amerického novináře Fredericka Williamse (přeložil Hideo Tanaka, vydalo nakladatelství Fuyoshobo Publishing) se píše: "Svět o těchto [čínských] zvěrstvech neví. Kdyby se to stalo v jiné zemi, zpráva by se rozšířila po celém světě a svět by se před tou hrůzou smrskl. Japonci však nejsou dobří propagandisté. I kdyby byli zběhlí v tom, jak se k obchodu a válčení staví Západ, Japonci by propagandu ignorovali, přestože jejich nepřítel je nejsilnější propagandistickou silou na světě."
(Japonci jsou plánovití ve svém spiknutí a vztyčují sochy ženám pro útěchu, které jsou stále vztyčovány po celém světě).
"Samotní čínští vojáci, kteří v Mandžusku masakrovali nevinné Japonce, byli po svém zajetí japonskou armádou vydržováni a v samurajském duchu 'Nenáviďte hřích, ne hříšníka' jim bylo řečeno 'Už to nedělejte. Teď jděte. Japonští generálové nesváděli vinu za masakr na nevědomé vojáky, ale na válečné velitele v Nankingu, Moskvu a protijaponskou propagandu, která byla vtloukána do uší nevědomých."
Nyní je k dispozici reprint mimořádně důležité sto let staré knihy.
"Ale jsou to samurajové?" J. W. Robertsona Scotta, ilustroval Louis Ramakarz, do moderní japonštiny přeložil Mitsuji Wanaka, komentář napsal Miki Otaka (Hart Publishing Co., Ltd.).
Původní kniha je propagandistickým dokumentem, který měl před 100 lety rozhodující vliv na protiněmecké veřejné mínění ve Spojených státech, a její původní název zněl "The Ignoble Warrior", což má v japonském překladu srozumitelný význam "Jste ještě samuraj?".
Tuto propagandu, která líčila brutalitu německých vojáků v Belgii, jako by se stala, šířili Britové ze strategických důvodů, aby zabránili kritice své země v Japonsku.
Například: "Mrtvoly byly na hromadách v hrůzném stavu a německý voják přinesl dítě, položil je na vrchol, vložil dětské nohy mezi mrtvoly a vyfotografoval hrůznou scénu." nebo "Němečtí vojáci zastřelili mladého muže a dívku před očima jejich rodičů, pak je nahé svázali k sobě, zabalili do slámy a zapálili. "
Proč je tato kniha důležitá? Je to klasický model, který symbolizuje vynalézavost politické propagandy, a dokonalý mizerný příklad, z něhož se lze poučit, jak propaganda slouží Japonsku k vítězství v informační válce.
Propaganda byla tak účinná, že Tokuma Ikeda (vnuk Jošinobu Tokugawy), tehdy důstojník generálního štábu armády, prohlásil: "Tato jediná kniha zkreslila můj pohled na Německo." A tak se stalo.
Zlomyslná propaganda, včetně bajonetového porcování nemluvňat, byla po válce odkloněna ke knize čínské autorky Iris Chang "Znásilnění Nankingu", v níž byli "brutální němečtí vojáci" nahrazeni "japonskými vojáky" jako vzorovou verzí.
Poté byly ″vynalezeny″ masakry válečných zajatců, jednotka 731, sexuální otrokyně atd.
Kunio Yanagida nejprve pod podmínkou anonymity přeložil originál "Nevinného bojovníka".
"Nevinný bojovník" se stal za války učebnicí pro japonské propagandistické organizace.
Byla příkladem toho, jak se má dělat politická propaganda.
Kniha Iris Changové "Znásilnění Nankingu" je plná lží, jako by to sama viděla, například: "Japonští vojáci plenili okupovaná území, napadali ženy, vyhazovali děti do vzduchu a bodali je bajonety a přitom se smáli." V knize se objevují i další lživé výroky, jako například: "Japonští vojáci plenili okupovaná území, napadali ženy, vyhazovali děti do vzduchu a bodali je bajonety a přitom se smáli".
Svého času jsem s nelibostí sledoval letištní knihkupectví po celé Asii, kde se vršily hromady vydání této koniny z nakladatelství Penguin Books.
Ukázalo se, že na palubě byla nejen Čína, ale i USA, a Velká Británie takové mezinárodní protijaponské propagandistické spiknutí podporovala.
Novinář Masayuki Takayama ji kritizoval v týdeníku Šinčo.
"Všichni jsme o tom slyšeli. Za první světové války německá armáda okupující Belgii útočila na domy a páchala nejrůznější zvěrstva. Dětem, které se měly stát budoucími členy odboje, uřezávali zápěstí, aby nemohly nosit zbraně. Porodnice byly napadány, zdravotní sestry znásilňovány a děti v inkubátorech byly vyhazovány nahoru a probodávány bajonety.
Po válce však "jeden bohatý muž hledal děti bez zápěstí, aby je přijal, ale nemohl je najít".
Arthur Ponsonby ve své knize Válečné lži poznamenal, že "přehled válečných zpráv neodhalil žádné znásilněné zdravotní sestry ani zavražděné děti.
Na těchto falešných informacích a vymyšlených článcích se podílel Výbor pro veřejné informace (CPI) Spojených států.
Tato organizace byla vytvořena prezidentem Wilsonem, který zaváděl veřejnost do války tím, že vysílal falešné zprávy, aby získal výhodu ve válečném úsilí.
V moderním světě to může být spouštěč falešných informací, které létají v prostoru sociálních sítí.
Lži neslýchané při tokijském procesu vyprávělo GHQ v navazujícím příběhu a informovala o nich protijaponská média.
Cílem bylo překroutit příběh tak, že Japonci byli krutí a že obě atomové bomby byly také úderem spravedlnosti.
Příběh byl neúprosně překrýván historií tokijských procesů.
Číňané se s tím nespokojili a vymysleli si "nankingský masakr", o který Číňané neměli zájem.
Nejprve nechali noviny Asahi Shimbun informovat, že bylo povražděno 20 000 mrtvých těl, ale to nezohledňovalo úmrtí v důsledku atomového bombardování, takže počet mrtvých zvýšili desetinásobně.
Ťiang Ce-min, usilující o japonskou pomoc, dále nafoukl počet zmasakrovaných v Nan-ťingu na 300 000, obnovil v Nan-ťingu památník zhovadilostí a označil jej za místo, které musí navštívit studenti a vojáci.
Dobrá vůle je skutečně vždy poražena zlou vůlí.
