Masayuki Takayama omezuje USA, Čínu, Jižní Koreu a Asahi. Kniha, díky které budou Japonci stále energičtější.
Následující text pochází z knihy Masayuki Takayamy, která vyšla 10. prosince 2013 pod výše uvedeným názvem.
Kampaň Asahi Shimbun „Alergie na jadernou energii“ je děsivá
Zvláštní, že byla dána do prodeje "kniha" pro přepis "Tenseijingo".
Knihy Oe & Hando na polici nových publikací
Byl jsem překvapen, když jsem navštívil knihkupectví Kinokuniya ve Futakotamagawa.
Zdálo se, že knihkupectví nemá žádné pořádné knihovníky a způsob, jakým byly knihy uspořádány, byl hrozný.
Například „Saddam Hussein byl skvělý muž“ byl umístěn do sekce „Blízký východ“ a „Sandel, Teach Justice“ byl zasazen do sekce „Filozofie“.
Vypadalo to, jako by knihy třídili spíše podle názvu než podle obsahu, takže knihu jako „Strom nenávisti“ od Philipa Powella, která popisuje úpadek a pád Španělska, museli najít v sekci zahradnické knihy.
V Japonsku, když si takoví nemyslící lidé chtějí hrát na intelektuála, používají Asahi Shimbun.
Je tomu tak i v tomto obchodě, který má na pultech nových knih sekci "Knihy recenzované v Asahi Shimbun", kde jsou krásně seřazeni Kenzaburo Oe a Kazutoshi Hando, kteří se živí svým sofistikem.
Co mě překvapilo, byla "kniha" narovnaná v sekci nové knihy.
Když jsem ho otevřel, našel jsem v něm svázaný velký čtvercový list rukopisného papíru.
V poznámce bylo napsáno: „Tady přepište Tenseijingo Asahi Shimbun.
Rubrika byla jednoznačně nejnudnější mezi ranními sloupky ze všech novin.
Písmo je špatné.
Nechápu ten smutek při přepisování takového sloupku, ale překvapilo mě, že se docela dobře prodává.
Jediný důvod, proč je Tenseijingo nudné, je ten, že je v těchto novinách příliš mnoho tabu, které nelze napsat.
Nejsou povoleny například příběhy, které by se znelíbily Číně.
Kritika Jižní a Severní Koreje je také ne-ne.
Stejně jako Yasuo Fukuda není dovoleno psát o věcech, které se jiným zemím nelíbí.
Japonsko a Liberálně demokratická strana (LDP) jsou však za hranicemi a mohou si o obtěžování psát, co chtějí.
Proto, kromě Korejců žijících v Japonsku, se obyčejní Japonci mohou cítit špatně, jen když je čtou.
Asahi píše pouze z pohledu Pekingu.
Když byl například arsen nalezen ve studniční vodě v Kamisu-cho v Ibaraki, noviny udělaly velký rozruch kvůli tomu, že ve studni byly pohřbeny bomby s jedovatým plynem z bývalé japonské armády, a v Tenseijingu list obvinil japonské armádě a požadoval náhradu od vlády LDP.
Když se však zjistilo, že příčinou arsenu byl nedávný průmyslový odpad, vláda tento problém ignorovala.
Asahi dokonce napíše lež, pokud má problém najít příběh.
V tomto sloupku napsal: „Před válkou Japonsko vyváželo lososové konzervy naplněné oblázky“, za což se omluvil.
V Tenseijingu z 9. srpna napsal: „Mandžuský incident, při kterém japonská armáda napadla severovýchodní Čínu.
Mandžusko bylo vždy Manchukuo mandžuského lidu.
KSČ ji obsadila a pod rouškou svého území ji pojmenovala Severovýchodní Čína.
Tyto noviny jen tiše kývaly hlavou na svévoli Komunistické strany Číny.
Neexistuje žádná autonomie.
V té době chránila bezpečnost regionu Kwantungská armáda, nikoli „japonská armáda“, kterou ohrožovali Zhang Zuorin a jeho syn z provincie Šan-tung.
Mandžuský incident byl spuštěn bombovým útokem Zhang Zuolin, ke kterému došlo tři roky před incidentem u jezera Liujo, a v britském archivu byla nalezena zpráva, že „bomba byla umístěna do stropu vlaku“ na základě vzhledu zničeného auta a železniční most.
Yun Chuan ve své knize „Mao“ napsal, že za bombardování je zodpovědný Sovětský svaz, zatímco tchajwanské zdroje tvrdily, že syn, Zhang Xue-liang, bombardoval svého otce k smrti.
Přesto Asahi přijal pouze pekingský pohled a Tenseijingo byl nejvěrnějším šiřitelem pekingské propagandy.
Vnucovat ji dětem a starším lidem s demencí je téměř trestné.
Tento článek pokračuje.
