Následující text je z poslední knihy vydané 31. prosince 2020 Masayuki Takayama, jediného novináře v poválečném světě, nazvaného Čína a Jižní Korea leží pod jejich dechem.
Je to povinné čtení nejen pro všechny japonské občany, ale také pro lidi z celého světa.
Zejména ti, kteří se živí a předplatí si Asahi Shimbun, pošetilé noviny, které se nenacházejí nikde jinde v rozvinutém světě a které nejen potěší, že světu zneuctí svou vlastní zemi, ale učiní pro to veškerou výmysl.
Jsou to především takzvaní učenci, kteří nám říkají, abychom se učili z Německa.
Ti, kdo se živí jihoněmeckými novinami, píší protijaponské články pomocí protijaponských článků tohoto deníku.
Jsou to lidé, kteří se přihlásili k odběru těchto novin.
A živte se stanicí T.V., která na konci každého roku vysílá příběh masakru v Nankingu vytvořeného Johnem Rabem jako každoroční událost.
Výsledkem je, že asi polovina Němců má protijaponskou ideologii.
Je to povinné čtení pro ty v USA, kteří si říkají učenci, jako je Alexis Dudden, korejský agent.
Bez nadsázky lze říci, že je to nejlepší kniha na světě.
Je hlášení toho, co Čína říká pravdu?
Před více než 30 lety se reportér Asahi Shimbun Harufumi Kiyota poprvé setkal s podvodným vypravěčem Seiji Yoshidou.
Od té doby ví, že Yoshidův příběh byl lží, a tak svůj život žil hromaděním lží nad lži, aniž by se kryl.
V USA, kde je mnoho Korejců, jsou japonští obyvatelé nadále vytrvale a brutálně obtěžováni.
To je etnická příslušnost Koreje.
Bylo jen otázkou času, kdy vyjde smrt Japonců ve Spojených státech. Nakonec Tadakazu Kimura, tehdejší prezident Asahi Shimbun, uvedl, že příběh Seiji Yoshidy byl lží a článek byl vypuštěn.
Znamenalo to, že Asahi již není odpovědný za žádné budoucí incidenty spojené se zabitím japonských občanů.
Japonci to ale tak neberou.
Prezident se omluvil.
Přirozeně jsme si mysleli, že Asahi půjde za Coomaraswamy, který vydal zprávu OSN plnou lží, a McGraw-Hill. Tato americká společnost zveřejňuje ve svých učebnicích „200 000 sexuálních otroků, dárek od císaře“ a žádá je, aby zprávu opravili a obnovili čest Japonců.
Po tom však vůbec nebylo ani stopy.
Místo toho, aby takové znamení ukázal, však přímá odpovědná osoba Nobuyuki Sugiura řekla: „Existuje nevyprovokovaná kritika, že problém ženy s pohodlím je výmysl Asahi Shimbun.“ „Co si myslíte o sexu během války? Vede to také k dnešnímu tématu“ (5. srpna 2014), zvláštní výstřel na rozloučenou. Odešel.
Teprve v roce 2015 jsem konečně pochopil, co se snaží říct.
Když Suken Shuppan na základě svědectví Yoshidy z letošních učebnic středních škol vystřídal „nucené odstraňování útěchy žen“, Asahi v úvodníku (22. ledna 2003) protestovala slovy: „Proč vyřezáváte fakta?
Rovněž uvádí, že čínský rezident v Japonsku, jistý Han, založil sdružení na podporu „pěti žen, které byly denně znásilňovány japonskou armádou v provincii Šan-si.
Neposkytlo žádné důkazy na podporu Hanova příběhu.
Nic nenasvědčovalo tomu, že Asahi ten příběh potvrdila.
Když už mluvíme o provincii Šan-si, po skončení války se 2600 japonských vojáků změnilo na žoldáky pro Liou Xishana a 500 z nich zabil.
Zapojilo se mnoho Japonců, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by s nimi Asahi také pohovorovali.
Zveřejňují, co říkají Číňané, aniž by to ověřili.
Honda Katsuichi to udělala a Kiyota Harufumi to udělala a udělala chybu.
Neuvažoval o tom nový prezident Masataka Watanabe a neslíbil, že „bude podávat mnohostranné zprávy“?
Možná v úmyslu na tuto otázku odpovědět, Asahi informoval o upuštění od lítosti ve vydání příspěvku z 2. července 2015.
Pod nadpisem „Komfortní stanice jsou vojenská zařízení,“ referoval profesor Kjótské univerzity Kaz Nagai, že vojenské komfortní ženy.
V minulosti Asahi v zájmu posílení lži Takašiho Uemury nechal Yoshiakiho Yoshimiho z Chuo University napsat, že se jedná o armádu.
Je to přepracovaná verze.
V článku Nagai cituje generála Okamuru Yasujiho, který řekl: „Během incidentu v Šanghaji došlo ke dvěma nebo třem znásilněním. Požádali jsme guvernéra Nagasaki, aby pozval skupinu pohodlí, a znásilnění přestala. “
Zajímalo by mě, jestli si tento muž i Sugiura uvědomují „sex na bojišti“.
Například ve starozákonní knize Numeri Mojžíš podrobně popisuje, jak je válka o výběr ostatních lidí.
Prvním z nich je zabít muže, který má semeno, i když je to dítě, a zabít ženu, která muže zná, vdanou ženu, protože může být těhotná.
Těhotné ženy proto měly být usmrceny rozříznutím břicha a odstraněním plodu.
Potom řekl: „Ženy, které nikdy nepoznaly muže, ti dal Bůh. Můžeš si s nimi dělat, co chceš.“
Povzbuzovali znásilnění, aby pošpinilo čistou krev národa.
Je to forma války.
Mojžíšova teorie války je dodnes živá.
Američtí a korejští vojáci, kteří šli do války, byli rabováni, znásilňováni a zabíjeni.
Maova Čína vyšla do Mongolska a nejprve zabila muže a poté zabila těhotné ženy „strčením rukou do vrcholků svých lůnek a vytažením plodů“ a „zmáčknutím jejich rozkroků hrubými lany a zničením jejich genitálií“ ( Yang Haiying, Grassless Steppe).
Japonsko však není křesťan.
Vedlo to jinou válku než Starý zákon.
Dokonce i na Sekigaharu čekali, až bude sklizeň rýže u konce, a nepřátelskou princeznu neznásilnili.
Matka Tokugawa Iemitsu, Ogo, byla zachráněna s Oichi no kata z padlého hradu Kotani.
Ani na bojišti Japonsko na rozdíl od Číny a Spojených států netolerovalo znásilnění.
Fyziologie bitevního pole však někdy přesahovala vojenské předpisy.
Jak můžeme chránit japonský způsob války bez znásilnění?
Tento bod ilustrují slova Jasuji Okamury.
Nagai ani Asahi neznají japonskou mysl.
Možná jsou nedobrovolní, nebo možná proto, že nejsou Japonci, ale věnují se podkopávání Japonska.
Jejich charakter je podobný charakteru Park Geun-hye.
