Znovu šířím kapitolu, kterou jsem rozeslal 30. října 2020, s názvem „Su Zhiliang... Účast na různých výborech spojených s OSN jako zástupce Číny.
Tato kapitola objasňuje, proč západní (a pravděpodobně pod čínskou a korejskou manipulací) tisk označuje Naoki Hyakutu, který odvádí nejlepší práci své doby, za „pravicové“ a další směšné nálepky.
Následující je z oficiálního blogu Sakurai Yoshiko, který jsem viděl online.
Je to z https://yoshiko-sakurai.jp/2016/04/28/6348.
Paní Yoshiko Sakurai je „národní poklad“, jak ho definuje Saicho.
Je také nejvyšším „národním pokladem“.
Po přečtení tohoto pravého papíru mi poprvé dávala smysl jedna věc.
Před několika lety napsal Haruki Murakami ve své nové knize směšný článek, v němž uvedl, že počet utěšitelek je 400 000.
Na rozdíl od toho, že mysl Harukiho Murakamiho se skládá z úvodníků v novinách Asahi Shimbun, Naoki Hyakuta, muž s přirozenou inteligencí, to vehementně vyvrátil.
To, co Haruki Murakami „slyšel“, byl, zdá se, příběh profesora Su Zhilianga z Shanghai Normal University, jinými slovy čínská propaganda.
Jaký to chlap. Co je to za Japonce Murakami Haruki?
Teorie 400 000 čínských komfortních žen se šíří po celém světě
Týdeník Shincho, 28. dubna 2016
Japonská renesance #702
Nová čínská protijaponská propaganda se začala prosazovat.
Vytvořili dokumenty, aby přesvědčili západní společnost, že tam bylo 400 000 utěšitelek, nikoli 200 000, a že skutečnými oběťmi byly čínské utěšitelky.
＊Když jsem se o této skutečnosti dozvěděl, znovu jsem si uvědomil, že Čína je zemí propastného zla a věrohodných lží.＊
Shiro Takahashi, profesor na univerzitě Meisei, promluvil 15. dubna na internetu distribuovaném "Discourse T.V." program.
Takahashi představil článek publikovaný v čínských médiích 16. prosince 2014 s názvem FOCUS-ASIA.
V něm statistiky z Čínského výzkumného centra pro ženy Comfort uvedly, že „asi 300 000 žen, což odpovídá počtu obětí nankingského masakru, zemřelo po přepadení japonskou armádou, což je 75 procent z celkového počtu obětí.
Pokud by bylo zabito 300 000 žen, což je 75 % z celkového počtu, celkový počet utěšitelek by byl 400 000.
„Celkový počet 400 000, 300 000 mrtvých a 200 000 čínských utěšitelek je úplná fikce a jeden z pilířů historické války proti Japonsku. Tato fikce dostala akademickou podobu, aby propůjčila důvěryhodnost dřívějšímu centru Chinese Comfort Women's Studies Center. Centrum se nachází na Shanghai Normal University a jeho ústřední postavou je profesor Su Zhiliang. Dr. Su vydal knihu v angličtině s názvem CHINESE COMFORT WOMEN v roce 2002. Od té doby zastupuje Čínu v různých výborech spojených s OSN.“
Haruki Murakami hrál roli v čínském schématu falšování; místo toho byl pravděpodobně terčem čínské manipulace*.
Stále máme v čerstvé paměti, že loni 10. října zapsala nankingský masakr na seznam Paměť světa UNESCO.
O registraci rozhodl Mezinárodní poradní výbor a pan Su se tohoto jednání také zúčastnil jako zástupce Číny.
Jeho kniha Chinese Comfort Women je sbírkou ústních historek dvanácti žen.
Po opakovaném přečtení knihy pan Takahashi zjistil, že její obsah není podporován a používá nespolehlivé doslechy v Japonsku, pokud vůbec nějaké, jako by to byl významný důkaz.
I když je kniha v závěru naprosto nespolehlivá, Takahashi říká, že je to způsob úniku.
Řepkové centrum.
"Je tam napsáno oral history, oral history collection." I když došlo k mírnému nesprávnému zapamatování, muselo být vypočítáno, že je v přijatelných mezích. Chytře nabízely těžkosti těchto ubohých žen a západní společnost to brala jako oprávněnou stížnost! '
Kniha Su Chilianga je zahalena v rouchu autority v tom, že jejím vydavatelem je Oxfordská univerzita.
Na zadní straně obálky knihy je doporučující dopis od McDougalla, jedné z předních autorit v otázce útěchy žen.
Pan McDougall byl jako zvláštní zpravodaj OSN autorem zprávy z roku 1998 o otázce útěchy žen.
Zpráva pana McDougalla, která následovala po zprávě paní Coomaraswamyové, byla ještě přísnější a emotivnější než zpráva paní Coomaraswamyové, v níž se o komfortních stanicích hovořilo jako o „centrech znásilnění“.
podotkl pan Takahashi.
Ve své podpoře knihy Su Zhiliang McDougall napsal: „Je hluboce znepokojivé číst svědectví čínských žen, které přežily, a s nimiž bylo brutálně zacházeno na japonských komfortních stanicích. Ale tento příběh se musí vyprávět a převyprávět. Je to ohromný příspěvek k pochopení obětí hrozného zneužívání, ke kterému došlo během druhé světové války v oblastech kontrolovaných japonskou armádou.“
Poté, co posílil svou autoritu prostřednictvím nakladatelství Oxford University Press a zvláštního zpravodaje OSN, dal Su Zhiliang o své přítomnosti vědět mezinárodní komunitě a loni 31. prosince se objevil na CNN.
Program reagoval nadohoda mezi japonskou a jihokorejskou vládou z 28. prosince o utěšovatelkách.
Pan Takahashi řekl, že dohlížel na program.
Součástí programu byl komentář Su Zhilianga, profesora na Shanghai Normal University, který zdůraznil, že celkem bylo 400 000 komfortních žen, z nichž polovina byly Číňanky a byly nuceny k prostituci bez nároku na odměnu.
3. ledna, prvního dne roku, ohlásila stejně hrozný příběh v místních kanadských novinách Ottawa Citizen.
Na základě teorie 400 000 od Su Zhiliang a dalších se počet utěšitelek odhaduje na 410 000.
Mnohé z obětí byly dívky ve věku 14 až 18 let; cílem japonské armády byly panny, v některých případech zabila vzdorující rodinné příslušníky a přeživších zůstalo pouze 46, což je nesmysl.
Lži historické války Číny proti Japonsku se šíří do Severní Ameriky prostřednictvím anglicky mluvících médií.
Japonsko-korejská dohoda v podstatě nemá nic společného s čínskými utěšovatelkami, ale Čína nepochybně přivedla Su Zhiliang na svět.
Není žádným tajemstvím, že Čína se chystá zapsat utěšovatelky do programu UNESCO Paměť světa, který navazuje na loňský masakr v Nanjingu.
Může tomu japonská vláda zabránit?
Realita je mrazivá.
Od zapsání masakru v Nankingu na seznam již uplynulo šest měsíců a japonská vláda viděla pouze inventář.
I když to Japonsko požaduje, Čína pouze vyrobila inventář.
Program Memory of the World si klade za cíl uchovat potřebné historické materiály ve formě, která umožní přístup k nim komukoli.
Nicméně čínská akce, která vydává katalog až po šesti měsících, je v rozporu s účelem UNESCO.
*Odhaluje, jak moc Čína používá OSN jako nástroj propagandy pro ČKS.
Realita je taková, že za tím stojí propaganda Číny a Jižní Koreje a pravdou je, že je to totalitní stát.
Or Left-Wing“ Communism, který si říká nevládní organizace: An Infantile Disorder Pacienti, také odhalil skutečnost, že používají U.N.
Ukázalo se, že OSN je taková banální, nechutná a nekompetentní organizace*.
Případ Nanjing byl navíc přezkoumán 14členným Mezinárodním poradním výborem UNESCO, z něhož žádný dokument neviděl.
Podvýbor vedl zásadní jednání o registraci, což je podorganizace Mezinárodního poradního výboru, ale pouze jeden z jeho členů viděl dokumenty předložené Čínou.
Pan Takahashi znovu řekl: "V podvýboru nebo v Mezinárodním poradním výboru, horním orgánu, nejsou žádní odborníci na historii, kteří by měli byť jen sebemenší znalosti o incidentu v Nankingu. Jsou to archiváři," řekl.
Tento článek pokračuje.
