Následující text pochází z dialogu mezi Masayukim Takayamou a Miki Otakou, který byl zveřejněn v měsíčníku WiLL na stranách 184-200 pod názvem „Vraťme úder pobuřujícím ‚protijaponským‘ knihám, které urážejí Japonsko.“
I tento dialog dokazuje, že Masayuki Takayama si Nobelovu cenu za literaturu nebo Nobelovu cenu za mír zaslouží nejvíce.
Dokazuje také, že partner v dialogu, Miki Otaka, je skutečný novinář.
S tím souvisí i protijaponský diskurz.
Jak je možné, že neuznávají ani úspěchy Kiičira Higučiho...
Proti nehorázné knize!
Následující text navazuje na předchozí kapitolu.
Hanebná stránka Ameriky
Takayama
Znásilnění jim prochází.
Neutrácejí za něj žádné peníze.
Ve Spojených státech to symbolizuje „americký zákon z roku 1982“.
Termín „Amerasian“ vymyslela Pearl Bucková, nositelka Nobelovy ceny, pro děti míšenců mezi Američany a Asiaty.
Američtí vojáci v zemích, jako je Jižní Korea, Thajsko, Vietnam a Filipíny, znásilňovali ženy a následně opouštěli vzniklé míšence.
Tato nezodpovědnost se stala problémem a v roce 1982 byl vytvořen zákon o udělování občanství dětem, jejichž otcové byli Američané.
Jedná se o zákon Amerasian 1982.
Bylo však stanoveno, že se nevztahuje na Japonsko a Filipíny.
Ohtaka
Proč byly tyto dvě země vyloučeny?
Takayama
Počínaje španělsko-americkou válkou v roce 1898 vládly Spojené státy nad Filipínami půl století.
Spojené státy se na Filipínách angažovaly téměř sto let, v důsledku čehož byl počet znásilnění extrémně vysoký a bylo zde více než 500 000 rasově smíšených dětí.
Kdyby jim udělily občanství, byla by to katastrofa, a proto se rozhodly Filipíny vyloučit.
Uvádí se, že po válce bylo u Japonců v důsledku znásilnění asi 5 000 rasově smíšených dětí.
Nicméně například v knize Johna Dowera „Embracing Defeat“ se píše: „Všichni američtí vojáci byli gentlemani a neznásilňovali.“ A „MacArthur byl charismatický a jeho okupační vláda byla úspěšná po celém světě.“ Výrok, že „poskytneme úlevu dětem obětí znásilnění míšenců“, by také odhalil přísnost tiskové cenzury GHQ.
Proto před japonskou vládou fakta o tomto zákoně tajili.
Mezi Japonci také neexistuje tendence být vděčný za americké občanství.
Ohtaka
Na druhou stranu jsem nikdy neslyšel o tom, že by se mezi japonskými vojáky a místními ženami narodilo mnoho dětí.
Kdyby japonští vojáci znásilňovali ženy všude, jak se tvrdí v knihách jako „Japonský holocaust“, nebylo by divu, že takové příběhy slyšíme.
Takayama
Spojené státy znásilňovaly ženy po celém světě v takové míře, že musely přijmout zákon Amerasian 1982, ale Japonsku stále lžou a říkají: „Jste národ násilníků.“ To je pravda.
Měly by se stydět.
Ohtaka
Co se týče rabování, americká armáda během bitvy o Okinawu uloupila poklady rodiny Šó.
Část z nich však vrátili.
Takayama
Během bitvy o Iwo Jimu byl v boji zabit poručík Nišitake Ičiro (baron Nišitake), držitel zlaté medaile v jezdeckých soutěžích (olympijské hry v Los Angeles 1932).
Obvykle se věci zemřelého shromažďovaly, ale američtí vojáci poručíku Nišitakemu sebrali vše, včetně jeho vojenské uniformy, meče a bot.
Často říkali věci jako „mrtvý voják to měl“ a vraceli japonskou vlajku s nápisem „vítězství“.
Ale to je něco, co byste si dali do břišní pásky.
Jdou až tak daleko, že u mrtvých hledají různé věci.
Je to věc národní povahy, nebo se spíš nedokážou zbavit svých dravčích instinktů.
Ootaka
Je to skutečně hrozný čin.
Takayama
Na druhou stranu se japonská armáda zřídkakdy dopouštěla rabování.
Z pohledu západních zemí to byl problém.
Proto se během první čínsko-japonské války objevila falešná fáma, která se jmenovala „Lušunský masakr“.
James Creelman, židovský dopisovatel listu New York World, uvedl, že bylo zmasakrováno 60 000 Číňanů.
Ve své autobiografii Creelman vysvětluje, proč si takovou lež vymyslel, a uvádí, že viděl, jak japonští vojáci zabíjeli čínské vojáky, trhali jim hrudníky, vyndávali srdce a společně je jedli.
Byli to čínští vojáci, kteří takové věci dělali.
Ve skutečnosti byl po první čínsko-japonské válce, během Boxerského povstání, napaden německý ministr von Ketteler a po umučení k smrti mu byl rozpárán hrudník.
Jeho srdce bylo vyjmuto a Boxeři ho snědli.
Ootaka
Příběh o pojídání lidského masa japonskou armádou se rozšířil ze spisů pana Tošiyuki Tanaky, bývalého profesora Hirošimského mírového institutu na Hirošimské městské univerzitě, kterého pan Rig často cituje.
Jeho manželkou je Židovka a pan Tanaka používá několik pseudonymů, včetně Yuki Tanaka, Tetsu Namba a Masami Akasaka.
Hluboce zakořeněná žárlivost vůči Japoncům
Takayama
Stručně řečeno, myslím, že vůči Japoncům existuje hluboce zakořeněná závist.
Běloši jsou hrdí na to, že mají nad světem hegemonii.
Pro rozvoj lidstva jsou bílí lidé nejlepší v přežití nejsilnějších.
Myslí si, že je v pořádku zotročovat černochy a kulichy.
Není však dobré, že existuje země jako Japonsko, která je nekřesťanská a nebílá, ale má mnohem více milosrdenství a lásky než křesťané a tak dobře spravuje každou zemi.
Proto kritizují úspěchy generálporučíka Higučiho a Čiune Sugihary.
Vytahují neexistující problém žen pro útěchu a masakr v Nankingu a zveřejňují, jak je Japonsko špatná země, která se zoufale snaží chránit svou nadřazenost.
V roce 1992, kdy se v Los Angeles odehrávaly nepokoje, jsem byl do Los Angeles vyslán jako zpravodaj.
Denně jsem četl A.P., New York Times a Los Angeles Times.
Tón článků byl však vůči Japonsku jednotně tvrdý.
Když Severní Korea trpěla nedostatkem potravin a plánovala darovat potraviny prostřednictvím OSN, článek kritizoval Japonsko za nespolupráci.
Přesto za slovem „KOREA“ vždy následovala věta „kdysi tuto zemi kolonizovali“.
Kdykoli byla použita slova „země jihovýchodní Asie“, byla přidána také věta „kdysi tuto zemi napadli a dopouštěli se krutých činů“.
Otaka
Je to strašný výraz.
Je to jasný pokus očernit Japonsko.
Takayama
Byl jsem tak rozzlobený, že jsem na protest zavolal do redakce The New York Times.
Stěžoval jsem si: „Proč přidáváte tuhle anotaci?“ a „Přiveďte autora.“ Odpověděli mi: „Redakce vám nemůže říct, kdo je reportér. Jen jim řekněte, že došlo k protestu“.
Řekl jsem jim: „Tak až se příště zmíníte o Filipínách, přidejte anotaci, že USA zabily 400 000 lidí a podvedly je, aby je kolonizovaly.“ Ale když se o Filipínách zmínili, žádná anotace tam nebyla.
Otaka
To je opravdu nespravedlivé.
Takayama
I poté zůstalo jeho vyjadřování na adresu Japonska nezměněno.
Když Abe v květnu 2013 navštívil základnu japonských sil protivzdušné sebeobrany v Higašimacušimě v prefektuře Mijagi, byla v novinách zveřejněna jeho fotografie, na níž sedí v kokpitu letadla Blue Impulse a ukazuje palec nahoru.
Letadlo mělo registrační číslo „731“.
Poté, možná v narážce na jednotku 731, kritizoval tento krok Nelson Report, politický a diplomatický informační magazín se sídlem ve Washingtonu, slovy: „Je to jako kdyby německý kancléř nosil nacistickou uniformu“.
New York Times, jako by na to čekaly, také psaly o „biologických experimentech 731“, jako by to byla pravda.
Otaka
Jednotka 731 byla jednotka, která za druhé světové války patřila ke Kwantungské armádě japonského císařství a údajně prováděla neetické biologické pokusy na mnoha korejských a čínských válečných zajatcích a obyvatelích v rámci výzkumu a vývoje biochemických zbraní.
Mimochodem, Čína zřejmě na příští rok chystá remake filmu 731.
Takayama
Jednotka 731 prováděla pokusy na lidech a shromažďovala údaje o zhruba 3 000 osobách.
Hloupí japonští vědci jako Tsuneishi Keiichi z Kanagawské univerzity humanitních věd uvedli tuto nesmyslnou historku, že humanitární Spojené státy nikdy neprováděly pokusy na lidech, takže výměnou za cenné údaje odpustily bakteriologické jednotce Ishii a neobvinily je.
To je však naprostá lež.
Spojené státy jsou rájem pokusů na lidech.
Dělaly šílené věci, jako byl experiment Tuskegee, kdy 40 let tajně prováděly pokusy na lidech na svých občanech, guatemalským vězňům vstřikovaly bakterie syfilis, což mnohé z nich zabilo, a dávaly jim plutonium na svržení atomových bomb.
Spojené státy si neustále stěžují na brutalitu japonské armády, ale když nic nevyjde najevo, vymýšlejí si příběhy jako Nankingský masakr a Bataanský pochod smrti.
Kdyby jednotka 731 skutečně prováděla rozsáhlé pokusy na lidech, Spojené státy by je s radostí propustily a veliteli Išiimu a ostatním by udělily medaile.
Obsah pokusů na lidech také ukazuje, že tento příběh je vymyšlený.
Jednotka 731 prý byla „vakuovou pastí na lidi, kterým vyskakují oční bulvy, vaří se jim krev a jejich těla vybuchují smrtí“.
Otaka
Spisovatel Morimura Seiichi ve svém románu „Ďáblova obžerství“ Jednotku 731 zatracuje.
V důsledku toho se tato fáma rozšířila.
Takayama
Tehdy došlo k nehodě, při níž sovětská kosmická loď Sojuz s lidskou posádkou ztratila při přípravě na návrat do atmosféry vzduch a posádka se ve vakuu udusila.
Krev se jim však vzhledem k okolnostem nevařila a oči jim nevypadly.
Vyšlo najevo, že experimenty „Jednotky 731“ byly lživé.
Většina dalších příběhů o tom, jak „japonská armáda byla krutá“, byly ve skutečnosti jen příběhy o krutosti páchané americkou stranou, které byly upraveny tak, aby to vypadalo, že „to dělala japonská armáda“.
Otaka
V pozadí stáli američtí misionáři a podílelo se na tom i kuomintangské oddělení propagandy.
Po válce se navíc deník Asahi Shimbun a Komunistická strana Číny spolčily a snažily se svalit vinu za své zločiny na Japonsko tím, že propíraly ďábelské falšování historie a tvrdily, že nankingská kampaň začala v Japonsku.
Takayama
Pokud nebudou neustále opakovat, že „porážka Japonska byla správná věc“, a nebudou to mít v sobě zakořeněné, spadne jim fazóna, protože začali lží.
Pokud to nechají být, lidé začnou říkat, že „Japonci jsou všichni opravdu hodní lidé“, takže musí Japonsko neustále očerňovat, aby to udrželi.
Tento článek bude pokračovat.
I tento dialog dokazuje, že Masayuki Takayama si Nobelovu cenu za literaturu nebo Nobelovu cenu za mír zaslouží nejvíce.
Dokazuje také, že partner v dialogu, Miki Otaka, je skutečný novinář.
S tím souvisí i protijaponský diskurz.
Jak je možné, že neuznávají ani úspěchy Kiičira Higučiho...
Proti nehorázné knize!
Následující text navazuje na předchozí kapitolu.
Hanebná stránka Ameriky
Takayama
Znásilnění jim prochází.
Neutrácejí za něj žádné peníze.
Ve Spojených státech to symbolizuje „americký zákon z roku 1982“.
Termín „Amerasian“ vymyslela Pearl Bucková, nositelka Nobelovy ceny, pro děti míšenců mezi Američany a Asiaty.
Američtí vojáci v zemích, jako je Jižní Korea, Thajsko, Vietnam a Filipíny, znásilňovali ženy a následně opouštěli vzniklé míšence.
Tato nezodpovědnost se stala problémem a v roce 1982 byl vytvořen zákon o udělování občanství dětem, jejichž otcové byli Američané.
Jedná se o zákon Amerasian 1982.
Bylo však stanoveno, že se nevztahuje na Japonsko a Filipíny.
Ohtaka
Proč byly tyto dvě země vyloučeny?
Takayama
Počínaje španělsko-americkou válkou v roce 1898 vládly Spojené státy nad Filipínami půl století.
Spojené státy se na Filipínách angažovaly téměř sto let, v důsledku čehož byl počet znásilnění extrémně vysoký a bylo zde více než 500 000 rasově smíšených dětí.
Kdyby jim udělily občanství, byla by to katastrofa, a proto se rozhodly Filipíny vyloučit.
Uvádí se, že po válce bylo u Japonců v důsledku znásilnění asi 5 000 rasově smíšených dětí.
Nicméně například v knize Johna Dowera „Embracing Defeat“ se píše: „Všichni američtí vojáci byli gentlemani a neznásilňovali.“ A „MacArthur byl charismatický a jeho okupační vláda byla úspěšná po celém světě.“ Výrok, že „poskytneme úlevu dětem obětí znásilnění míšenců“, by také odhalil přísnost tiskové cenzury GHQ.
Proto před japonskou vládou fakta o tomto zákoně tajili.
Mezi Japonci také neexistuje tendence být vděčný za americké občanství.
Ohtaka
Na druhou stranu jsem nikdy neslyšel o tom, že by se mezi japonskými vojáky a místními ženami narodilo mnoho dětí.
Kdyby japonští vojáci znásilňovali ženy všude, jak se tvrdí v knihách jako „Japonský holocaust“, nebylo by divu, že takové příběhy slyšíme.
Takayama
Spojené státy znásilňovaly ženy po celém světě v takové míře, že musely přijmout zákon Amerasian 1982, ale Japonsku stále lžou a říkají: „Jste národ násilníků.“ To je pravda.
Měly by se stydět.
Ohtaka
Co se týče rabování, americká armáda během bitvy o Okinawu uloupila poklady rodiny Šó.
Část z nich však vrátili.
Takayama
Během bitvy o Iwo Jimu byl v boji zabit poručík Nišitake Ičiro (baron Nišitake), držitel zlaté medaile v jezdeckých soutěžích (olympijské hry v Los Angeles 1932).
Obvykle se věci zemřelého shromažďovaly, ale američtí vojáci poručíku Nišitakemu sebrali vše, včetně jeho vojenské uniformy, meče a bot.
Často říkali věci jako „mrtvý voják to měl“ a vraceli japonskou vlajku s nápisem „vítězství“.
Ale to je něco, co byste si dali do břišní pásky.
Jdou až tak daleko, že u mrtvých hledají různé věci.
Je to věc národní povahy, nebo se spíš nedokážou zbavit svých dravčích instinktů.
Ootaka
Je to skutečně hrozný čin.
Takayama
Na druhou stranu se japonská armáda zřídkakdy dopouštěla rabování.
Z pohledu západních zemí to byl problém.
Proto se během první čínsko-japonské války objevila falešná fáma, která se jmenovala „Lušunský masakr“.
James Creelman, židovský dopisovatel listu New York World, uvedl, že bylo zmasakrováno 60 000 Číňanů.
Ve své autobiografii Creelman vysvětluje, proč si takovou lež vymyslel, a uvádí, že viděl, jak japonští vojáci zabíjeli čínské vojáky, trhali jim hrudníky, vyndávali srdce a společně je jedli.
Byli to čínští vojáci, kteří takové věci dělali.
Ve skutečnosti byl po první čínsko-japonské válce, během Boxerského povstání, napaden německý ministr von Ketteler a po umučení k smrti mu byl rozpárán hrudník.
Jeho srdce bylo vyjmuto a Boxeři ho snědli.
Ootaka
Příběh o pojídání lidského masa japonskou armádou se rozšířil ze spisů pana Tošiyuki Tanaky, bývalého profesora Hirošimského mírového institutu na Hirošimské městské univerzitě, kterého pan Rig často cituje.
Jeho manželkou je Židovka a pan Tanaka používá několik pseudonymů, včetně Yuki Tanaka, Tetsu Namba a Masami Akasaka.
Hluboce zakořeněná žárlivost vůči Japoncům
Takayama
Stručně řečeno, myslím, že vůči Japoncům existuje hluboce zakořeněná závist.
Běloši jsou hrdí na to, že mají nad světem hegemonii.
Pro rozvoj lidstva jsou bílí lidé nejlepší v přežití nejsilnějších.
Myslí si, že je v pořádku zotročovat černochy a kulichy.
Není však dobré, že existuje země jako Japonsko, která je nekřesťanská a nebílá, ale má mnohem více milosrdenství a lásky než křesťané a tak dobře spravuje každou zemi.
Proto kritizují úspěchy generálporučíka Higučiho a Čiune Sugihary.
Vytahují neexistující problém žen pro útěchu a masakr v Nankingu a zveřejňují, jak je Japonsko špatná země, která se zoufale snaží chránit svou nadřazenost.
V roce 1992, kdy se v Los Angeles odehrávaly nepokoje, jsem byl do Los Angeles vyslán jako zpravodaj.
Denně jsem četl A.P., New York Times a Los Angeles Times.
Tón článků byl však vůči Japonsku jednotně tvrdý.
Když Severní Korea trpěla nedostatkem potravin a plánovala darovat potraviny prostřednictvím OSN, článek kritizoval Japonsko za nespolupráci.
Přesto za slovem „KOREA“ vždy následovala věta „kdysi tuto zemi kolonizovali“.
Kdykoli byla použita slova „země jihovýchodní Asie“, byla přidána také věta „kdysi tuto zemi napadli a dopouštěli se krutých činů“.
Otaka
Je to strašný výraz.
Je to jasný pokus očernit Japonsko.
Takayama
Byl jsem tak rozzlobený, že jsem na protest zavolal do redakce The New York Times.
Stěžoval jsem si: „Proč přidáváte tuhle anotaci?“ a „Přiveďte autora.“ Odpověděli mi: „Redakce vám nemůže říct, kdo je reportér. Jen jim řekněte, že došlo k protestu“.
Řekl jsem jim: „Tak až se příště zmíníte o Filipínách, přidejte anotaci, že USA zabily 400 000 lidí a podvedly je, aby je kolonizovaly.“ Ale když se o Filipínách zmínili, žádná anotace tam nebyla.
Otaka
To je opravdu nespravedlivé.
Takayama
I poté zůstalo jeho vyjadřování na adresu Japonska nezměněno.
Když Abe v květnu 2013 navštívil základnu japonských sil protivzdušné sebeobrany v Higašimacušimě v prefektuře Mijagi, byla v novinách zveřejněna jeho fotografie, na níž sedí v kokpitu letadla Blue Impulse a ukazuje palec nahoru.
Letadlo mělo registrační číslo „731“.
Poté, možná v narážce na jednotku 731, kritizoval tento krok Nelson Report, politický a diplomatický informační magazín se sídlem ve Washingtonu, slovy: „Je to jako kdyby německý kancléř nosil nacistickou uniformu“.
New York Times, jako by na to čekaly, také psaly o „biologických experimentech 731“, jako by to byla pravda.
Otaka
Jednotka 731 byla jednotka, která za druhé světové války patřila ke Kwantungské armádě japonského císařství a údajně prováděla neetické biologické pokusy na mnoha korejských a čínských válečných zajatcích a obyvatelích v rámci výzkumu a vývoje biochemických zbraní.
Mimochodem, Čína zřejmě na příští rok chystá remake filmu 731.
Takayama
Jednotka 731 prováděla pokusy na lidech a shromažďovala údaje o zhruba 3 000 osobách.
Hloupí japonští vědci jako Tsuneishi Keiichi z Kanagawské univerzity humanitních věd uvedli tuto nesmyslnou historku, že humanitární Spojené státy nikdy neprováděly pokusy na lidech, takže výměnou za cenné údaje odpustily bakteriologické jednotce Ishii a neobvinily je.
To je však naprostá lež.
Spojené státy jsou rájem pokusů na lidech.
Dělaly šílené věci, jako byl experiment Tuskegee, kdy 40 let tajně prováděly pokusy na lidech na svých občanech, guatemalským vězňům vstřikovaly bakterie syfilis, což mnohé z nich zabilo, a dávaly jim plutonium na svržení atomových bomb.
Spojené státy si neustále stěžují na brutalitu japonské armády, ale když nic nevyjde najevo, vymýšlejí si příběhy jako Nankingský masakr a Bataanský pochod smrti.
Kdyby jednotka 731 skutečně prováděla rozsáhlé pokusy na lidech, Spojené státy by je s radostí propustily a veliteli Išiimu a ostatním by udělily medaile.
Obsah pokusů na lidech také ukazuje, že tento příběh je vymyšlený.
Jednotka 731 prý byla „vakuovou pastí na lidi, kterým vyskakují oční bulvy, vaří se jim krev a jejich těla vybuchují smrtí“.
Otaka
Spisovatel Morimura Seiichi ve svém románu „Ďáblova obžerství“ Jednotku 731 zatracuje.
V důsledku toho se tato fáma rozšířila.
Takayama
Tehdy došlo k nehodě, při níž sovětská kosmická loď Sojuz s lidskou posádkou ztratila při přípravě na návrat do atmosféry vzduch a posádka se ve vakuu udusila.
Krev se jim však vzhledem k okolnostem nevařila a oči jim nevypadly.
Vyšlo najevo, že experimenty „Jednotky 731“ byly lživé.
Většina dalších příběhů o tom, jak „japonská armáda byla krutá“, byly ve skutečnosti jen příběhy o krutosti páchané americkou stranou, které byly upraveny tak, aby to vypadalo, že „to dělala japonská armáda“.
Otaka
V pozadí stáli američtí misionáři a podílelo se na tom i kuomintangské oddělení propagandy.
Po válce se navíc deník Asahi Shimbun a Komunistická strana Číny spolčily a snažily se svalit vinu za své zločiny na Japonsko tím, že propíraly ďábelské falšování historie a tvrdily, že nankingská kampaň začala v Japonsku.
Takayama
Pokud nebudou neustále opakovat, že „porážka Japonska byla správná věc“, a nebudou to mít v sobě zakořeněné, spadne jim fazóna, protože začali lží.
Pokud to nechají být, lidé začnou říkat, že „Japonci jsou všichni opravdu hodní lidé“, takže musí Japonsko neustále očerňovat, aby to udrželi.
Tento článek bude pokračovat.
2024/9/26 in Umeda
