Následující text pochází z posledního dílu pravidelného sloupku Yoko Sakuraie v týdeníku Shincho, který vyšel dnes.
I tento článek dokazuje, že je národním pokladem, nejvyšším národním pokladem, jak jej definuje Saicho.
Je to povinná četba nejen pro japonské občany, ale i pro lidi na celém světě.
LDP je pod vedením nového předsedy Išiby ztracena
Pokud se předsedou LDP stane Šigeru Išibá, japonská ekonomika se zastaví a naše země zchudne.
To je to, co píšu a říkám už dlouho.
A nyní se objevují příznaky, které jsem předpověděl.
Když Sanae Takaiči porazil Išibu v prvním kole hlasování o předsednictví LDP, burza prudce vzrostla, směnný kurz oslabil, což zlepšilo výsledky mnoha společností.
Jakmile se Ishiba v závěrečném kole hlasování vrátil ze zadních pozic, akciový trh prudce klesl a jen zvrátil své předchozí oslabení.
Dne 30. září, včetně svátku, klesl průměr Nikkei v jednu chvíli o více než 2000 jenů.
Ministerstvo financí se snaží potopit Japonsko do studeného pekla deflace tím, že přijímá politiku zvyšování daní, která upřednostňuje fiskální disciplínu před hospodářským růstem.
Nový guvernér pan Ishiba má pevnou podporu a je držen v hrsti ministerstvem financí.
Jošihiko Noda, který byl jmenován předsedou Ústavnědemokratické strany, se rovněž řídí příkazy ministerstva financí.
Když vidíte tyto dva muže sedět spolu v televizních pořadech, můžete si všimnout, že jsou si velmi podobní vzhledem, politikou upřednostňování fiskální disciplíny a příklonem ke zvyšování daní pod vedením ministerstva financí i představami o tom, že by císař v ženské linii mohl otřást základy japonského národního charakteru.
Navíc se narodili ve stejném roce.
Jako by byli „dvoustrannými bratry-dvojčaty“.
Když oba muži sedí vedle sebe, zdá se, že mezi LDP a CDP není žádný rozdíl.
Bezpečnostní koncepce pana Išiby zahrnuje myšlenku asijské verze NATO.
Yukio Hatoyama, vůdce Demokratické strany Japonska (předchůdkyně CDP), rovněž předložil myšlenku východoasijského společenství.
Tyto návrhy byly pravděpodobně učiněny na základě okamžitých podnětů, bez dostatečné přípravy.
Je těžké uvěřit, že se jednalo o návrhy, které důkladně zohledňovaly národní zájmy Japonska.
Myšlenka asijské verze NATO byla okamžitě kritizována jako „nepraktická, ale strategicky nerozumná“ (Kelly A. Grieco, vedoucí pracovník Stimsonova centra).
Pan Ishiba se rovněž zmínil o potřebě přehodnotit japonsko-americkou dohodu o statutu ozbrojených sil, což rovněž vyvolalo otázky a obavy ze strany USA.
V reakci na to přispěl narychlo článkem s názvem „Budoucnost japonské zahraniční politiky“ do amerického think tanku Hudson Institute.
Ztráta důvěry
Hlavním bodem článku bylo, že vytvoření asijské verze NATO je nezbytné k odstrašení Číny.
Již existuje Čtyřka (Japonsko-USA-Austrálie-Indie), AUKUS (USA-Velká Británie-Austrálie) a de facto „aliance tří zemí“ Japonsko-USA-Jižní Korea. Japonsko má také kvazi alianční vztahy „2+2“ s Kanadou, Austrálií, Filipínami, Indií, Spojeným královstvím, Francií atd.
Pokud budou tyto alianční vztahy modernizovány, bude možné je rozvinout do asijské verze NATO, jejímž jádrem bude aliance Japonsko-USA.
Strategie rozšířeného odstrašování USA již nefunguje.
Asijská verze NATO to bude kompenzovat a mělo by se konkrétně uvažovat o sdílení jaderných zbraní a zavedení jaderných zbraní USA. Pan Išiba také napsal, že za jeho vlády bude japonsko-americká aliance pozvednuta na stejnou úroveň jako aliance USA a Velké Británie a Japonsko bude mít vlastní vojenskou strategii a stane se „rovnocenným národem“ s USA.
Neexistuje žádný důvod, proč se stavět proti posilování vztahů mezi Japonskem a USA nebo proti osamostatnění Japonska v oblasti bezpečnosti.
Otázkou je, jak to uskutečnit.
Pokud by se Japonsko stalo jádrem asijské verze NATO s USA, znamenalo by to, že v případě napadení členské země by Japonsko vyslalo Síly sebeobrany do boje za tuto napadenou zemi.
Může to Japonsko udělat nyní?
Pro politika, který se má stát premiérem, je velký problém učinit takové prohlášení, aniž by ukázal konkrétní cestu k tak významné změně, což může vést ke ztrátě důvěry.
Pan Išiba by měl zaujmout realistický postoj a nasměrovat Japonsko správným směrem.
V současné době se nad naší zemí vznáší jaderná hrozba ze strany Číny.
Dosáhla úrovně, kterou si ani zdaleka nedokážeme představit, a nemyslím si, že máme čas nebo energii na revizi dohody o statusu ozbrojených sil nebo na vytvoření asijské verze NATO.
Čínský jaderný potenciál roste mimořádným tempem.
Čína, která v současné době vlastní 500 jaderných hlavic, opustila svou dřívější „strategii minimálního odstrašení“ (tj. vlastnit jaderné zbraně pro sebeobranu, ale omezit je na minimum) a začala uplatňovat „strategii vzájemného zaručeného zničení“ (tj. v případě jaderného útoku Čína odpoví jaderným úderem, který útočící zemi zničí).
V pozadí tohoto strategického posunu je skutečnost, že čínský jaderný potenciál dosáhl jiné úrovně než dříve, což Číně dodalo sebevědomí.
Na zasedání studijní skupiny think tanku „Národní institut pro základní otázky“ bylo oznámeno, že čínský jaderný potenciál je soustředěn na pozemní mezikontinentální balistické rakety (ICBM) a že Čína dokončila více než 350 sil pro odpalování těchto raket.
Pokud se podíváme pouze na sila pro ICBM, Čína jich má téměř 400, což odpovídá 2,5násobku počtu sil ve Spojených státech.
Uvádí se, že Čína má v současné době k dispozici systém, který umožňuje odpálit přibližně 240 strategických jaderných hlavic na pevninskou část Spojených států.
Existuje videozáznam pozorování čínských sil z pevného bodu pomocí civilních satelitů, který je výsledkem společného výzkumu Výzkumného centra pro pokročilou vědu a technologie Tokijské univerzity Yu Koizumiho a Sasakawa Peace Foundation Bunjiho Ohary.
Na těchto záběrech je vidět, že každé silo má značnou trubku zvanou kanystr zakopanou v díře vykopané do země a že rakety jsou uloženy uvnitř tohoto kanystru.
Každé silo je postaveno v rozestupech 2,5 až 3 km.
Realita v Číně
Na druhé straně, jak odhalila analýza satelitních snímků Národního institutu pro správu půdy a infrastruktury, jsou místa, kde se sila nacházejí, obklopena elektrickým vedením a vedou přes ně dvouproudé silnice.
Každé silo je zakryto víkem o rozměrech 152 x 87 m a dvojité oplocení z ostnatého drátu chrání víko a prostor vně, který je pevně navršen zeminou.
Je to pravděpodobně pro případ výbuchu uvnitř sila.
V srpnu jeden z vysokých úředníků Bidenovy administrativy uvedl, že je velmi pravděpodobné, že Čína začala nakládat rakety do jednotlivých sil.
Předpokládá se, že Čína může vyrábět 50 ICBM ročně a do roku 2030 přibližně 100 jaderných hlavic ročně, které lze naložit na ICBM.
Pokud budeme počítat odtud, v roce 2028, tedy za čtyři roky, bude všech 350 čínských sil naloženo raketami.
Odborníci rovněž upozorňují, že neexistují žádné jednoznačné důkazy, které by vylučovaly možnost, že čínská sila jsou propojena pod zemí.
Pokud tomu tak je, je možné, že se snaží zkomplikovat analýzu tím, že kombinují sila obsahující rakety nabité jadernými hlavicemi s prázdnými sily.
Taková je realita čínské situace.
Nepřátelé Spojených států se neomezují pouze na Čínu.
Patří mezi ně také Rusko, Severní Korea a potenciálně Írán.
Pokud se sníží schopnost Spojených států bránit své území, sníží se i spolehlivost jejich rozšířeného odstrašování.
To by bylo v rozporu s národními zájmy Japonska.
To, co může Japonsko udělat, je doplnit Spojené státy a posílit moc obou zemí.
Odborníci zdůrazňují, že k dosažení tohoto cíle je třeba nyní vést konkrétní jednání.
Pokud by například Síly vzdušné sebeobrany mohly doplňovat palivo americkým strategickým bombardérům ve vzduchu, prodloužil by se čas, který by americké síly mohly strávit hlídkováním ve vodách kolem Japonska.
Je načase vyslyšet návrh, že tento druh společné akce by byl odstrašujícím prostředkem proti Číně.
Je to mnohem realističtější než asijská verze NATO, která byla s posměchem odmítnuta jako „iluze“.
2024/10/1 in Umeda